pátek 8. září 2017

Brownies z dýně

Tak už je to zase tady - dýňová sezóna je v plném proudu. Já o dýně nikdy neměla nouzi, protože jsem dostávala od mamky ze zahrádky. Letos jsme ale konečně začali pěstovat i my a to dýně, cukety a rajčata. Protože je zde země odpočatá a dlouho se na ní nic nepěstovalo, úroda je opravdu královská. Rajčat už jsem sklidila skoro 20 kg a ještě nejsem u konce. Dýní mám také mraky a tak pořád přemýšlím, co nového z nich uvařit či upéct. Už loni jsem vás zásobila pořádnou dávkou dýňových receptů. Chtělo to ale zase něco nového a tak jsem se nakonec rozhodla vyzkoušet brownies. Když můžou být z řepy či z fazolí, tak proč ne třeba z dýně. Výsledek mne úplně odrovnal, brownies jsou naprosto skvělé. Ač si říká kdo chce, co chce, přijde mi, že řepa i fazole jsou stejně vždy v moučníku cítit. Dýni ale opravdu nepoznáte - to vám garantuji. Vyzkoušela jsem to na několika figurantech a tohle jsou zatím první zeleninové brownies, které chutnají jako ty pravé. Rozhodně neváhejte a vyzkoušejte je :)


Suroviny:
na plech asi 20x20cm
4 lžíce kokosového oleje
150 g čokolády na vaření nebo kvalitní hořké čokolády
4-5 lžic javorového sirupu (datlového sirupu)
4 lžíce kvalitního kakaa
1/2 hrnku špaldové mouky
400 g dýňového pyré
2 lžičky pumpkin pie spice (koření na dýňový koláč, viz poznámka dole)
2 špetky soli
hrstka čokoládových peciček

Postup:
Nejdříve si připravíme dýňové pyré. Na 400 g pyré je potřeba přibližně polovina středně velké dýně. Tu vydlabeme, pokrájíme na kousky a na pečícím papíře na plechu pečeme v troubě asi půl hodiny, dokud není dýně měkká. Poté jí spolu s trochou vody rozmixujeme dohladka na pyré. 
Na brownies si v kastrůlku rozpustíme kokosový olej spolu s nasekanou čokoládou. Když se čokoláda zcela rozpustí, odstavíme z plotýnky a přimícháme kakao a javorový sirup. Do mísy dáme dýňové pyré, přelijeme čokoládovou směsí a dobře promícháme. Nakonec přidáme mouku a sůl a znovu vše dobře promícháme dohromady. Jako poslední k těstu jemně přimícháme čokoládové pecičky a směs nalijeme na plech vyložený pečícím papírem. Pečeme v troubě předehřáté na 180°C cca 25-30 minut. Brownies se nesmí přepéct - uvnitř musí zůstat "mokré".


Pumpkin pie spice (Koření na dýňový koláč)
Je to kořenící směs známá hlavně v anglosaských zemích, používaná především do sladkých receptů s dýní. U nás se již namíchaná směs moc nesežene, ale můžete si ji vyrobit doma. Základem je skořice a dále mletý zázvor, kardamom, mletý hřebíček a muškátový oříšek. Poměr si můžete upravit podle své chuti, podle toho, jak chcete směs pikantní. Moje verze: 3 lžíce mleté skořice, 2 lžičky mletého zázvoru a po půl lžičce mletého hřebíčku, kardamomu a muškátového oříšku.

čtvrtek 31. srpna 2017

Ohlédnutí za Food Parade Festivalem - srpen 2017

Ani tento rok jsme nechyběli na Food Parade v Troje a tento rok navíc ve tříčlenné sestavě i s naší novou malou členkou rodiny. Té bylo celkově jedno, co se děje a jaké je jídlo, jen když se nestále nikde dlouho ve frontě :D
Byl pěkný a teplý srpnový den, přímo stvořený na procházku zámeckými zahradami se skleničkou vychlazené limonády a kornoutkem se zmrzlinou. To vše a ještě o dost víc u nás proběhlo.
Fotky tentokrát nejsou moc kvalitní, protože jsem fotila pouze na mobil a všude bylo přímé slunce a stín pouze pod stromy. Upřímně, nechtělo se mi s každou porcí utíkat někam daleko do stínu a tam co nejlépe vyfotit, když zatím teplá jídla vychladla a manžel by mě sežral zlostí místo toho jídla :D


Jako každý rok čekám nějakou totální pecku, která mne úplně dostane a jako každý rok se překvapení nekoná. No jako vysloužilá vymetačka jídelních festivalů už jsem toho asi hodně zažila a jsem trochu zhýčkaná a nebo si nevybírám ty správné stánky. Abyste tomu ale správně rozuměli - né že bychom snad neměli skvělá jídla (těch tam bylo víc než dost), ale čekám na něco nového, co by mne nadchlo. A to by se asi některým z vás stalo u stánku Oh Deer bakery, kde jste mohli ochutnat vynikající Cronuty (kříženec donutu a croissantu). Ale ZAPRVÉ já už jsem měla možnost Cronuty ochutnat několikrát přímo u Jelenů v prodejně a ZADRUHÉ během našeho pobytu na festivalu už všechny došly, takže jsme si stejně dát nemohli. Ale rozhodně Cronuty mohu doporučit. Je to pořádná sladká "prasárna" pro nedietáře, ale jednou za čas se to může :D  Hned vedle jste si ke koblížku mohli dát i kafe z legendární Kavárny, co hledá jméno, do jejichž opravdové kavárny na Smíchově jsem ještě neměla tu čest se dostat, protože neberou rezervace a vždy když tam jdeme, tak je buď obsazeno nebo minulý týden měli zavřeno z technických důvodů. Takže je to asi osud, že mě v té kavárně nechtějí :D Dali jsme si u nich tedy kafíčko alespoň na Food Parade.



A teď ještě jednou pro pořádek. My jsme navštívili Food Parade až neděli po poledni (šli jsme místo oběda) a to samozřejmě člověk musí počítat s tím, že se na něj třeba někde nedostane. To se nám díky bohu stalo jen u již zmiňovaných Cronutů, u ostatních stánků byly zásoby dostatečné. Stánky jsme tentokrát vybírali hlavně intuitivně, až na místě. Jediné, kam jsem se chtěla stopro podívat byl stánek Spicymama. Tam jsme si dali jarní závitek a chuťově nezklamal ani nepřekvapil a byla ho jen půlka, takže to byla v podstatě jen taková jednohubka, škoda. Ke Spicymama se chystám už delší dobu, tak snad to bude stát za to. 
Velmi příjemně mě potěšil salát s chobotničkami z bistra Puzzle Pasta & Salad, který se v takovém vedru opravdu hodil. Listy byly příjemně dochucené a chobotničky nebylo málo (i když to možná z obrázku ta nevypadá). Chuť byla skvělá a navíc porce byla docela velká, takže jsme si s manželem dosyta pochutnali. Zde u stánku byla nabídka celkově lákavá a tak si rádi v budoucnu uděláme výlet přímo do restaurace.

Chtěli jsme si také dát nějaké pořádné maso. O burgery a nějakou tu grilovačku nikdy není na žádném festivalu nouze a tentokrát tomu nebylo jinak. Vychutnali jsme si dobře ochucený a šťavnatý burgřík u stánku Putica by Retro. Loni jsme měli jeden v Burger Baru (který byl letos také přítomen) a ačkoliv byl dobrý, tento letošní z Putica byl podle mne lepší.

Pořádnou frontu jsme si vystáli u stánku Mangustino, což není restaurace jako taková, spíš dodavatel kvalitních a prémiových vín a masa. Nabízejí ale také ochutnávky vín a různé jiné akce. A co jiného tak mohli na festivalu nabízet než kvalitní grilované hovězí dohromady s výběrovými víny. My jsme si vybrali degustační menu, kde nabízeli dva druhy hovězího z Francie a Argentiny nebo Uruguaye, s bagetkou, bramborou v alobalu a omáčkami. Samozřejmostí byla úprava medium. Obsluha nás upozornila, že v případě, že chceme maso více, máme si říct. Fronta ubíhala pomalu a tak jsem si čas krátila pozorováním francouzského kuchaře u grilu. Když se na mne blížila řada, všimla jsem si, že pro nás a pár ostatních připravované maso rozhodně není medium, ale rare, takže jsem si řekla, že ho chci více. Ještě, že jsem tak udělala, protože jsme nakonec dostali opravdu medium a ne nic syrového. Jelikož se porce skládala ze dvou druhů mas, nebyly hotové obě najednou a proto jsme museli čekat, což způsobilo, že první maso úplně vystydlo (když bylo navíc nakrájené na kousky). První teplé maso bylo vynikající, ale co je horší než žvýkat studený steak. Takže velká škoda, že si to lépe nehlídali, jinak bychom byli spokojení moc :)



Abych uzavřela slanou sekci, musím ještě zmínit poměrně novou rodinnou restauraci Gurmet Pauza, kde jsme ochutnali krůtí Tikka Masala s kuskusem a mátovo-koriandrovým jogurtem. Měla jsem ještě zálusk na černé risotto s chobotničkami, ale jelikož ty už jsme měli v salátu, zvolili jsme krůtí. A rozhodně jsem nelitovala, chutě byly hezky vyladěné a chválím ten mátovo-koriandrový jogurt. A všechno jsme to zapili osvěžující limčou s příchutí malin a růží ze stánku Belvoir, který mne hned uchvátil svojí nabídkou. Popravdě, limonáda byla moc dobrá, ale kdybych nevěděla, že má mít příchuť po růžích, tak to určitě nepoznám.


No a dále bylo na Food Parade dalších tisíc stánků se slanými jídly, ale do nás už se mnoho nevešlo a šetřili jsme se na sladkou tečku. Rozhodně bych ale doporučila vege Etnosvět, který jsem před pár lety poznala právě na Food Parade a kam od té doby občas rádi zajdeme.

A to by nebyl pořádný festival, kdybychom si na závěr nedali něco sladkého. Loni jsme si pochutnávali na oreo cheesecaku, jehož skvělou chuť nemůžu doteď zapomenout. Letos jsme si dali skvělou zmrzlinu u stánku Creme de la creme. Už jen délka fronty napovídala, že to bude stát za to. Já jsem o tomto pánovi zmrzlináři slyšela hodně a vždy jen samou chválu a pověst nelhala. Zmrzlina je vážně vynikající a po takovém zážitku už vám zmrzlina někde na koupališti prostě nebude připadat dost dobrá. Příchutí měli vážně hodně, ale my jsme se ke stánku dostali až později, takže výběr už byl značně omezen. Ale to vůbec nevadilo, protože oni mají dobré všechny. Ochutnali jsme jeden sorbet - mojitová příchuť a jednu krémovou - oreo příchuť.
Aby toho nebylo málo, koupili jsme si na doma ke kafíčku ještě dva lotus donuty u Bertíkovy cukrárny. Vyzkoušela jsem donuty už všude možně a mám celkem srovnání, tak bych tyhle hodnotila jako zlatý střed. Zatím u mne vedou ty z Donut Shopu.


pondělí 28. srpna 2017

Nepečený ostružinovo-levandulový dortík

Tentokrát jsem vás na nový recept nechala trochu čekat. Ačkoliv jsem dortík dělala už asi před dvěma týdny, nějak vůbec nebyl čas dát recept na blog. Však to znáte - léto, krásné počasí...člověka to táhne ven a doma se moc nezdržuje. Navíc jsme byli na dovolené na Vranovské přehradě, užívali si přírodu a počítač měl taky celý týden dovolenou :) Ale už jsme doma a já se hned vrhla na psaní, abyste ještě stihli dortík udělat. Tento fialový dortík přímo dýchá létem. Spojení ostružin a levandule je vážně zajímavé a moc povedené. Nepečená varianta dezertu je také přesně to pravé a osvěžující na léto. A hlavně je to všechno rychle hotovo, takže nemusíte v kuchyni trávit mnoho času a můžete se věnovat letním radovánkám.


Suroviny:
na průměr dortu 20 cm

na korpus:
1 balení kakaových Bebe
4 velké lžíce másla

na náplň:
500 ml polotučného tvarohu
120 ml smetany ke šlehání
několik lžic levandulového sirupu 
(na levandulový sirup: 1 lžíce jedlé levandule, 4 lžíce vody, 3 lžíce cukru krupice)
případně cukr moučka podle chuti
želatina nebo agar
200 g zralých ostružin + na ozdobení

Postup:
Sušenky rozdrtíme najemno a máslo rozehřejeme. Sušenky a máslo dobře promícháme a natlačíme v rovnoměrné vrstvě pomocí dna skleničky do dortové formy. Dáme vychladit. Na náplň vyšleháme ve větší míse vychlazenou šlehačku a pak do ní zapracujeme po částech tvaroh. Přidáme několik lžic levandulového sirupu (záleží na chuti každého) a případně dosladíme cukrem. Nakonec do tvarohové směsi vmícháme želatinu či agar připravený podle návodu na obalu. 
Já jsem po dlouhé době opět dala šanci želatině na nepečené dorty od Vitany a výsledek mne opět nepřesvědčil. Takže za mne už dost experimentů a budu už používat pouze moji oblíbenou plátkovou. Nakonec lehce přimícháme ostružiny. Směs nalijeme do dortové formy, uhladíme a necháme ztuhnout nejlépe přes noc. Hotový dort ozdobíme ostružinami. Já jsem povrch ještě postříkala karamelem, který mám v zásobě, a na který najdete recept zde.

Levandulový sirup: cukr s vodou rozpustíme v malém kastrůlku a přivedeme k varu. Přisypeme levanduli a vaříme do zhoustnutí na mírném ohni. Necháme vychladnout do pokojové teploty. Na tyto účely levanduli v sirupu nechávám, dodá dortu strukturu a víc intenzivní chuť. Jestli ale z nějakého důvodu květy levandule v dortu nechcete nebo děláte sirupu více i na jiné účely, sirup sceďte.