středa 11. července 2018

Řecká musaka

Vy všichni, kteří mne znáte trochu více a osobněji víte, že jsem velkým milovníkem Řecka, protože jsem tam nějaký čas pobývala a pracovala. A protože mám velmi ráda středozemní kuchyni, bylo téměř nemožné, abych si nezamilovala konkrétně i tu řeckou. Receptů na řecká jídla je na mém blogu pomálu a tak jsem si řekla, že bych to měla trochu změnit a o moje nejzamilovanější jídla se s vámi podělit. Ne že bych každý víkend doma vyvářela řecké dobrůtky, ale je pár stálic, které vařím často a k tomu ještě občas vyzkouším něco nového, co jsem ochutnala třeba pouze v taverně. Takže ode mne v budoucnu určitě nějaké další řecké recepty čekejte. Dnes mám pro vás musaku, jedno z nejznámější jídel řecké kuchyně. Jedná ve zkratce o zapečenou zeleninu a maso a je to prostě lahůdka. Musím se přiznat, že jsem teď musaku dělala asi po roce a hned jak jsem ji zase ochutnala, tak mi bylo jasné, že jí prostě musím vařit častěji. Nebudu vám nic nalhávat, jedná se o trochu pracnější záležitost- Prostě chvíli trvá než se vše nachystá a může skládat do pekáče. Udělejte to ale jako já a uvařte si jídla více porcí, protože 4 nebo 8 porcí se dělají skoro stejně dlouho, že jo :) Musaka navíc v klidu vydrží několik dní v lednici a ještě se proleží, takže se jí pak můžete vzít i na oběd do práce. Nebo  jednoduše pohostěte na nedělní oběd širší rodinu. Tohle jídlo je opravdu vděčné a tak se nebojte delší přípravy, protože se vám to určitě vrátí na chuti. 
Teď je to pravé počasí vychutnat si musaku někde na terase. Pak už jen stačí zavřít oči a představovat si, že jste v řecké taverně na břehu moře :)


Suroviny:
na 1 středně velký pekáček
500 g mletého masa (mix hovězí a vepřové)
1 středně velká cuketa
1 středně velký lilek
3 větší brambory
1 konzerva sekaných rajčat
1 hrnek rajčatové passaty
slunečnicový olej na smažení
1 cibule
2-3 stroužky česneku
půl lžičky mletého hřebíčku
1 lžička mleté skořice
1 lžička cukru krupice
2 lžíce tymiánu
hrst čerstvé petrželky
hrst čerstvé bazalky
olivový olej
sůl, pepř

100 g másla
100 g hladké mouky
700 ml mléka
100 g strouhaného parmazánu
3 žloutky
strouhaný muškátový oříšek
sůl, pepř
50 g strouhaného parmazánu na posypání

Postup:
Cukety a lilky nakrájíme na cca 0,5 silné plátky, dáme na pracovní plochu, posolíme a necháme tzv. vyplakat - tedy uvolnit ze zeleniny vodu. Orosené lilky a cukety pak osušíme kuchyňskou papírovou utěrkou. Ve velké pánvi rozehřejeme větší množství oleje a kolečka zeleniny smažíme dozlatova. Odkládáme opět na papírovou utěrku, která odsaje přebytečný tuk. Brambory oloupeme a nakrájíme na kolečka (nesmažíme). 
Jako další krok připravíme masovou směs. Cibuli a česnek nakrájíme najemno. V hluboké pánvi rozehřejeme olivový olej a necháme na něm zesklovatět cibuli, poté přidáme česnek společně s tymiánem a cukrem a počkáme pár minut než cukr zkaramelizuje. Poté přidáme do pánve maso a pomocí dvou dřevěných vidliček maso promícháváme tak, až se postupně rozmělní na malé kousky a maso bude osmahnuté dozlatova. Dále přilijeme rajčata a passatu a vaříme cca 10 minut, dokud se omáčka trochu nezredukuje. Osolíme, opepříme a stáhneme z plamene. Nakonec přidáme nasekanou petrželku a bazalku.
Jako poslední si připravíme bešamel. V hrnci rozehřejeme máslo a metličkou do něj zamícháme mouku, dokud se do ní máslo nevsákne. Postupně, v několika dávkách, za soustavného míchání přiléváme mléko, dokud nevznikne hustý bešamel. Krátce provaříme a okořeníme solí a muškátovým oříškem. Odstavíme z plamene a přimícháme sýr i žloutky. 
Nyní už jen zbývá vše sestavit dohromady do pekáčku. Doporučuji pekáček o velikosti cca 25x30 cm. Na dno vymazaného pekáčku rozložíme brambory, dále lilky a pak cukety. Každou vrstvu okořeníme solí a pepřem podle chuti. Do masové směsi přimícháme asi 3 lžíce bešamelu na zjemnění a maso rozprostřeme na zeleninu. Nakonec navrstvíme bešamel, posypeme zbývajícím sýrem a pečeme v troubě na 180°C asi 40 minut. Upečenou musaku rozkrájíme na porce a servírujeme posypanou čerstvými bylinkami. 




pondělí 2. července 2018

Luxusní snídaňový krém

Název vám toho asi moc o receptu nenapověděl, ale to, že tahle dobrůtka je luxusní, je určitě pravda. A nebo aspoň pro mě určitě. Různé domácí tvarohy, pěny nebo pribináčky jsem doma občas dělala už dlouho, ale od té doby, co dcera Ema dorostla do věku příkrmů, tak tyto záležitosti vyrábím doma skoro pořád a nejenom pro dceru. V kupovaných výrobcích je velké množství cukru a dalších nepříznivých látek a nikdy se chuťově ani nepřiblíží těm domácím. Ale hlavně  - ty domácí si můžete udělat přesně na míru své chuti a podle sezóny.
Tento krém nazývám luxusní, protože je díky šlehačce neošizený a hlavně krásně nadýchaný a jemný. Příchuť si můžete zvolit podle sebe. Já nejraději dělám právě jahodový nebo kakaový. Tuhle mňamku můžou i malé děti, takže si na ní můžete pochutnávat společně. Já jsem si konečně díky tátovi vyrobila misku z kokosu, takže bylo hned jasné, v čem si snídani naservíruji :D Nevím jak vy, ale já stoprocentně souhlasím, že se jí i očima :)


Suroviny:
na 2-3 porce
200 ml polotučného tvarohu ve vaničce
200 ml smetany ke šlehání
cca 5 velkých vyzrálých jahod
datlový sirup podle chuti
1 lžíce nabobtnalých chia semínek
2 lžíce strouhaného kokosu

ovoce, kokos a kakaové zlomky na dozdobení

Postup:
Vychlazenou šlehačku vyšleháme dotuha. Očištěné jahody nakrájíme na kousky a spolu s tvarohem je rozmixujeme najemno. K tvarohu přimícháme šlehačku a osladíme asi lžící datlového sirupu. Nakonec do krému přidáme i kokos a chia semínka, které jsme předtím nechali pár minut bobtnat v troše vody. Krém můžeme podávat rovnou nebo chlazený z lednice. Nejlepší je obložený spoustou ovoce, kokosovými plátky a já ráda přidávám ještě kakaové zlomky a někdy i mátu. Ti, co potřebují i nějaký pevný základ, si mohou na dno misky dát pár cukrářských piškotů nebo třeba přisypat domácí granolu.

neděle 24. června 2018

Limonáda z tibi krystalů

Dnešní článek začnu trochu oklikou a nostalgicky, ale nedá mi to trochu zavzpomínat. Pamatujete si ještě na takovou tu putovní buchtu, kdy jste od známého dostali kus tekutého kvasového těsta, to jste chvíli živili a pak rozdělili na několik částí, kdy z jedné jste upekli danou buchtu a další části věnovali dalším kuchařkám? Já docela živě a pamatuji si, jak jsme ještě s mamkou několikrát takovou buchtu pekly a měly problém těsto někomu udat :)
V poslední době se stalo aktuální spíše pečení kváskového chleba a dělení se o kvásek. To se díky Maškrtnici a panu Cuketkovi stalo velmi populární a díky jejich kvasové mapě se mnoho hodných lidí podělilo o své narůstající kvásky. Já jsem jeden čas jako začátečník s pečením kváskového chleba také začla a docela mne to bavilo. Ale s narozením mé dcery jsem začala pečení chleba flákat, kvásek skomíral a nakonec mi umřel. Od té doby jsem se k získání nového kvásku a pečení chleba neodhodlala. Dělám jen ten z pekárny.


Ale abych se dostala zase zpátky k tématu. Další zajímavou surovinou, která postupně narůstá a vy jí tak můžete darovat přátelům je kefírová houba. Já prostě ráda zkouším nové věci a tak i tuto věc jsem musela vyzkoušet. Mám jí doma asi rok, darovala mi jí manželova teta. Je to vcelku nenáročná houbička, která mění mléko v kefír. Nevyžaduje denní péči ani odběr a tak vám vydrží klidně týden v lednici. No a na stejné bázi funguje i tzv. vodní kefír nebo chcete-li tibi krystaly. 
Tibi krystaly už ve zdejších končinách nejsou úplně novinkou, ale pořád se najde mnoho lidí, které vůbec netuší o co jde. Možná jste se s nimi setkali třeba v pražské Esce, kde vám je bez problémů i darují pro vaše potřeby.
A teď už konkrétněji - tibi krystaly jsou prostě malé měkké krystalky, které vám pouslouží při výrobě fermentované (kvašené, perlivé) limonádě. Není to věc pro každého - manžel třeba řekl, že mu to evokuje, jako kdyby pil něco zkaženého :D Většině mých přátel ale limonáda velmi chutnala.

A jak to všechno funguje? Nečekejte ode mne nějaký odborný článek, mým cílem bylo vás spíše jednoduše uživatelsky seznámit s tibi. Krystaly, které jsou vlastně drobné řasy, se jednoduše živí cukrem. Sladký základ dokáží zkvasit a tak vznikne limonáda. Po čase se tibi krystaly rozrůstají a vy jich budete mít čím dál víc. Pak nastává čas jich část někomu darovat. Krystaly tedy dáte do cukrové vody. Pak je stačí nechat konat a dát jim k tomu dostatek času. Nakonec můžete výsledný nápoj ochutit různým ovocem a bylinkami a získáte tak pokaždé jinou chuť. Výsledný nápoj mimo jiné obsahuje mnoho minerálů a vitamínů a je velmi prospěšný pro naše zdraví. To by bylo řečeno jen tak ve zkratce. Zbytek důležitých informací si prosím přečtěte v následujícím receptu.


Suroviny:
na 1 litr
cca 50 g tibi krystalů
asi 4 lžíce cukru 
20 g libovolného sušeného ovoce (pouze nesířené)
1 litr filtrované nebo odstáté vody
ovoce a bylinky na dochucení

Postup:
Pro začátek je důležité říct, že při přípravě nesmíte použít nic kovového (cedník, lžíce), protože tibi se s kovem nesnáší. Připravíme si den odstátou vodu, kterou smícháme s cukrem a přidáme krystaly a sušené ovoce. Já používám libovolné - někdy moruši, jindy papáju, ale můžete použít i obyčejné rozinky. Dbejte pouze na to, aby bylo ovoce nesířené (takové seženete ve zdravé výživě). Vodu s krystaly uzavřeme do skleněné nebo plastové nádoby. Na fotce mám základ ve džbánu, ale to je jen  pro vás, pro ilustraci, aby vše bylo dobře vidět. Voda musí být uzavřená ve sklenici, jinak by unikalo CO2. Takto připravený základ necháme fermentovat 24-48 hodin při pokojové teplotě. Přesná doba závisí na teplotě v místnosti. V létě tedy bude stačit třeba jen 1 den. Poté vodu přecedíme, dochutíme ovocem či bylinkami podle chuti a uložíme do lednice ještě na několik hodin, aby tzv. došla, tedy aby dozněl kvasný proces. Stačí ochutnat a vyzkoušet, limonáda by měla být příjemně perlivá. Spotřebujeme do 24 hodin, poté už by mohl v nápoji vznikat alkohol.
Zcezené krystaly opět uložíme do odstáté vody s cukrem a ovocem a opět vše začíná nanovo. Je dobré jednou týdně krystaly mezi cykly propláchnout čerstvou vodou.

Já ráda do hotového základu přidávám maliny, jahody nebo třeba mátu. Zkoušela jsem ale také přidat trochu domácího mátového sirupu a není to vůbec špatné.  Čím déle se ovoce louhuje, tím více dodá chuti. Krystaly mají také rády přidání pár lžic kokosové vody.
Na fotkách mám limonádu ochucenou malinami a bazalkou a pak také levandulovou limonádu - ta je vážně pecka. 3 lžíce sušené levandule zaliji půl litrem vařící vody a osladím cca 4 lžícemi cukru. Do sklenice pak naliju asi 1/3 levandulového základu a doliji 2/3 hotovou tibi limonádou.

Věřím, že popis a postup je pro vás srozumitelný a že si tibi limonádu také zkusíte. Já jsem tibi krystalky získala zdarma od jedné paní přes internet, takže se nebojte, že jejich získání je složitá záležitost. Jak jsem zmínila výše, rádi se s vámi o ně podělí i v pražské restauraci Eska.

A teď bych vše ráda nějak shrnula. Tibi limonáda mi moc chutná, manželovi třeba ne. Já jsem ráda, že jsem se konečně přiměla sehnat krystaly, protože mne to docela nadchlo a baví mne na ta různorodost a kreativita. Jako důležitý vedlejší efekt vidím to, že mám teď lepší pitný režim, protože limonáda se prostě musí celkem rychle vypít. Cukru se tolik bát nemusíte. Většinu zpracují právě "tibíci" (jak se jim někdy také říká). Navíc limonáda je opravdu prospěšná organismu (hlavně trávení), protože obsahuje různé minerály a vitamíny. Příprava limonády určitě není nijak složitá. Stačí ze začátku vychytat poměry, vyzkoušet chutě a pak už to pojede šup šup :) Když krystaly zrovna nechcete využít, tak je prostě naložte do sladkého roztoku, dejte do lednice a určitě týden vydrží - sama jsem to vyzkoušela, když jsem teď byla na dovolené. Prý se dají i mrazit při delší pauze, ale to osobně vyzkoušené zatím nemám.







neděle 10. června 2018

Jahodový cheesecake

Letošní rok je to počasí opravdu nějak bláznivé. Ze zimy jsme šli rovnou do léta a ani jsme se nestačili rozkoukat. Na jednu stranu jsem ráda, že si můžu užívat letní počasí v podstatě už od května, na druhou stranu ale vidím ty velká sucha a úmorná vedra. Díky tomu všemu začala i sezóna jahod podstatně dříve a dříve také skončí. Za chvíli tedy bude zase po jahodách, ach jo...ale než se tak stane, pojďte si se mnou udělat tento vynikající cheesecake. A nebo raději tvarohový dort?
Možná tady rozdmýchám vášnivou diskuzi, ale co si vlastně pod pojmem cheesecake představujete vy? Musí podle vás nutně obsahovat krémový sýr (Philadelphii) nebo vezmete pod tímto názvem na milost i tvaroh? Já jsem trochu rozpolcená. Vždy jsem měla cheesecake spojený hlavně se zmíněným sýrem. Ale v poslední době jsem ochutnala několik "pravých" cheesecaků, které mne chuťově moc neoslnily a naopak tvarohové dorty chutnaly často mnohem lépe a více jako dobrý cheesecake, takže já k názvu začínám být benevolentní. Budu ráda, když mi napíšete do komentářů, jak to vidíte vy.


Suroviny:
na průměr 20-22 cm

250 g sušenek (máslové nebo Digestive)
150 g rozpuštěného másla

500 g polotučného tvarohu
200 g tučnější zakysané smetany
140 g cukru krupice
1 balení vanilkového cukru
2 vejce M
cca 150 g čerstvých hodně zralých jahod
20 g hladké mouky

na jahodovou omáčku
2 hrsti jahod
4 lžíce cukru
trocha vody

jahody a máta na ozdobu

Postup:
Sušenky rozemeleme v mixéru najemno a smícháme se zchladlým rozpuštěným máslem. Dno dortové formy vyložíme pečícím papírem a sušenkovou směs na dno rovnoměrně rozprostřeme a dobře upěchujeme (třeba dnem skleničky). Na náplň smícháme tvaroh se zakysanou smetanou, cukrem a vajíčky, přidáme i mouku. Nakonec přidáme pyré z rozmixovaných jahod. Já osobně jahody do náplně nepasíruji, mám v cheesecaku ráda tu strukturu i se zrníčky.
Vše vlijeme na sušenkový základ a pečeme v troubě cca 45 minut na 180°C, dokud okraje nebudou zlatavé a střed pevný. Cheesecake necháme postupně chladnout a pak opatrně vyjmeme z formy. Vychladíme v lednici alespoň pár hodin, ale nejlépe přes noc.
Mezitím si připravíme jahodovou omáčku. Do kastrůlku dáme očištěné a na drobno nakrájené jahody, cukr a zalijeme troškou vody. Vaříme na mírném ohni, dokud jahody nebudou rozvařené, rozmixujeme ponorným mixérem a vaříme ještě tak dlouho, dokud se voda neodpaří a omáčka nebude dostatečně hustá. Omáčku necháme zcela vychladnout a můžeme nebo nemusíme propasírovat.
Cheesecake zdobíme jahodami podle fantazie a podáváme přelitý jahodovou omáčkou.




pátek 25. května 2018

Čokoládové tartaletky s jahodami

Rok se s rokem sešel a už je tu zase moje oblíbená část roku - sezóna jahod. Letos přišla kvůli teplému počasí ještě o trochu dříve než jsme zvyklí a z toho mám velkou radost. My vždy bereme jahůdky od pana Macháčka z Kunratic, protože jsme tam dříve hned u jahodového pole bydleli.  Letošní první sklizeň jsme si vychutnali jen tak, z ruky do pusy. Další várku jahůdek už jsem ale využila na pečení. A mám pro vás recept na velkou dobrotu. Tartaletky mám ráda hlavně z důvodu, že jsou takové univerzální - naplníte je čímkoliv, ozdobíte čímkoliv a vždy máte záruku, že doma uspokojíte všechny mlsné jazýčky :) Já jsem dnes zvolila klasiku klasik a tedy čokoládovou ganache ve spojení s jahodami. Není to nic nového ani objevného, ale dobré je to až až :) Tak si je se mnou pojďte udělat také!


Suroviny:
160 g hladké mouky
115 g studeného másla
1 lžíce cukru
2 špetky soli
60 ml ledové vody

200 g kvalitní hořké čokolády
200 ml smetany 33%

hrst čerstvých jahod
čerstvá máta

Postup:
Nejdříve si připravíme křehké těsto. Zde je potřeba pracovat rychle a opravdu s hodně vychlazeným máslem, protože cílem je, aby máslo v těstě zůstalo ve formě drobných šupinek, které pak tvoří typickou strukturu křehkého těsta. V míse smícháme mouku, cukr a sůl a pak přidáme i máslo nakrájené na menší kostičky a po lžících vodu, dokud se těsto nezačne spojovat. Snažte se pracovat rychle a těsto nepřepracujte. Jakmile máme hotovo, zabalíme těsto do fólie a necháme odpočinout v lednici pár hodin.
Odpočinuté těsto vyválíme na pomoučněném vále a rozdělíme na kola o dva centimetry větší než je průměr tartaletkových formiček. Mne se velmi osvědčily tyto formičky s odnímatelným dnem. Těsto přeneseme do formiček, uhladíme a přebytečné okraje odkrojíme. Doporučuji ale přesto nechat trochu větší okraj než je konec formičky (těsto se speče). Na do formičky na těsto položíme kolečko pečícího papíru a zasypeme pečícími fazolemi nebo běžnými fazolemi. Tartaletky upečeme naslepo, dokud okraje nebudou zlatavé a necháme vychladnout.
Mezitím si připravíme čokoládovou ganache. Smetanu v rendlíku zahřejeme těsně před bod varu, odstavíme a naláme do ní horkou čokoládu. Směs občasně mícháme, dokud se čokoláda zcela nerozpustí. Ganache necháme vychladnout, ale ne úplně zatuhnout. Ještě částečně tekutou ganache rozdělíme do tartaletek a necháme už zcela zatuhnout v lednici. Před podáváním nakrájíme jahody buď na plátky nebo na čtvrtky a ozdobíme s nimi tartaletky. Nakonec přidáme snítku máty. 
Podáváme chlazené.




čtvrtek 10. května 2018

Hurá na piknik

Nedávno jsem se zúčastnila jednoho velmi příjemného mini pikniku a uvědomila jsem si, že my jako rodina jsme v poslední době moc často na piknik nechodili, což je velká škoda. Už tradičně několik let chodíme v červnu na Apetit piknik, kde si jídlo člověk kupuje u rozmanitých stánků, ale kdy naposledy jsme si vyrazili na náš vlastní piknik, to už si ani nepamatuji. Rozhodla jsem se to tedy změnit a na sváteční úterý jsem nám jeden takový naplánovala. V následujícím článku vám tak chci dát pár piknikových tipů a to bych nebyla já, abych nepřihodila i nějaký ten recept :)


Ale začneme od začátku. Trochu jsem pátrala po historii pikniků a venkovní posezení v přírodě pod širým nebem, jak ho známe z dnešní doby, se objevuje už od začátku 19. století a to hlavně v Anglii a Francii. Své kořeny má ale hodování v přírodě už v pozdním středověku.
Většinou se jednalo hlavně o rodinnou záležitost, ale na piknik často vyrážely i páry, stejně jak je tomu dodnes. Takové hodování v přírodě bylo v prvopočátcích spojené třeba s pořádání honů, později se stalo samostatnou událostí, kde nechyběla různorodá zábava.

Piknik si nemusíme představovat nijak složitě. Stačí vzít deku, zabalit svačinu a během výletu si jí někde v klidu vychutnat. Já se dnes však chci věnovat tomu pěknému a vymazlenému pikniku, který je sám o sobě událostí a který bude lahodit nejen žaludku, ale i oku. Vězte, že to není žádná věda. Tak se pojďte podívat na moje tipy:

1. Není nutné mít žádné speciální vybavení. Nemusíte mít speciální piknikový koš ani drahé designové chladící tašky. Stačí mít velkou deku, velkou plážovou tašku a potravinové krabičky.
I když svoje tvrzení trochu popřu tím, že krásný piknikový koš váš piknik pozvedne zase o level výš. O tom jsem se přesvědčila na minulém pikniku, když jsem viděla ten nádherný piknikový koš z nasvacinu.cz, který nejenom, že by krásný, ale hlavně praktický. Ale co chci vlastně říct je to, že to jde i bez speciálního vybavení - já třeba žádné nemám. Musíte zvážit, zda budete pikniky pořádat často nebo ne a zda se vám investice vyplatí.
Abyste si to udělali hezké, použijte barevné papírové talířky a veselé ubrousky. Místo plastových kelímků zvolte třeba skleničky s víčkem a brčkem, které teď mají všude za pár korun. Takové skleničky jsou designově krásné, pití se hůř rozlije a hlavně šetříte životní prostředí, když vyřadíte plastové kelímky na jedno použití.

2. Volte vhodné jídlo a pití. Podle toho, jak dlouhou plánujete cestu a jaké je počasí volte i jídlo. Myslete taky na jednoduchý převoz jídla a manipulaci. Určitě bych nevozila třeba kousky dortu, které se v krabičkách spíš rozpatlají, dala bych si pozor na čokoládové polevy, které se velmi rychle roztékají a asi bych na piknik nevolila třeba rybí jídla. Potraviny, které v teple rychle podléhají zkáze vyřaďte nebo je dejte do chladící tašky. Nejlepší jsou na piknik různé sendviče, toasty a jednoporcové chuťovky - třeba šneky z listového těsta, slané domácí krekry apod. Ze sladkých dobrůtek doporučuji třeba domácí cookies nebo jiné sušenky, buchty nebo koláč na plech. Vynikající jsou ale také dezerty připravené do uzavíratelné skleničky (v takovém případě je ale lepší zmiňovaná chladící taška).

3. Dobře promyslete místo. Ve městě si piknik nejlépe užijete někde v parku a v přírodě záleží hlavně na vaší fantazii. Jestliže budete hodovat ve veřejném parku, ujistěte se nejdřív, zda není posezení na trávě zakázáno a zamyslete nad tím, jestli park není častým cílem nepořádných pejskařů, protože to bývá hodně nepříjemná záležitost. Jestliže plánujete piknik s dětmi, úměrně jejich věku zvažte, zda není v blízkosti něco nebezpečného (řeka, sráz, jedovaté rostliny...). Není totiž nic horšího než se snažit držet svoje děti přikované na dece a nenechat jim trochu volnosti při pobíhání v okolí. Velmi dobré je také zvážit, zda se v blízkosti nachází nějaké veřejné toalety nebo restaurace, kam si můžete odskočit nebo zda místo poskytuje dostatek soukromí odskočit si třeba za keř. Zní to jako banalita, ale taková věc vám může piknik nepříjemně narušit.

4. Věnujte pár minut předpovědi počasí. Ač to zní jako banální rada, není radno podceňovat počasí. Kolik já už slyšela příběhů, jak se někdo nepodíval na předpověď a pak toho hořce litoval. V dnešní internetové době je zjištění aktuálního počasí otázkou pár kliknutí. Ráno může být nádherně a teplo, ale odpoledne z toho může být pořádná bouřka. Ano, nikdy nebude předpověď 100% spolehlivá, ale štěstí přeje připraveným.




A co jsme měli my dobrého? Zapečenou bagetu s kuřecím masem a cibulovým čatní, guacamole, čokoládovou pěnu s jahodami, domácí rybízovou limonádu a také jedno skvělé růžové víno od alkohol.cz

Na 2 bagety upečeme pomalu a doměkka 2 okořeněná kuřecí stehna nebo 1 prso, necháme zchladnout a poté natrháme vidličkou na vlákna. Oblíbenou bagetu podélně hluboce nařízneme, lehce namažeme máslem a poté cibulovým čatní. Naskládáme dovnitř kuřecí maso a na něj kousky cherry rajčátek a ledového salátu. Zapečeme v kontaktním grilu.

Recepty na čokoládovou pěnu mám na blogu hned dva, takže se určitě podívejte - buď klasická pěna, kterou jsem dělala tentokrát i já a nebo inovativní varianta z cizrnového nálevu.

Rybízovou šťávu mám tady na blogu vlastně taky, takže recept zde.

A guacamole snad ani nepotřebuje recept. Já většinou dělám takovou moji osobní variantu: 1 avokádo, 4 cherry rajčátka, půlka malé červené cibule, 1 stroužek česneku, olivový olej podle chuti a hustoty, sůl, pepř, citronová šťáva. Vše rozmixovat v mixéru.









čtvrtek 3. května 2018

Nejlepší banánový chlebíček

Banánový chlebíček není žádná novinka a donedávna jsem si myslela, že to není ani žádná velká kulinářská pecka. Vyzkoušela jsem už mnoho druhů banánových chlebíčků a žádný mne zatím nikdy moc nepřesvědčil, že stojí za to ho péct znovu. Buď byl moc suchý nebo třeba chuťově fádní. Takže většinou jsem byla zvyklá si na chlebíček namazat marmeládu nebo třeba arašídové máslo, abych tu chuť trochu vylepšila. Nedávno jsem banánovému chlebíčku dala opět šanci a zkusila ho zase trochu jinak než minule. A výsledek mne velmi příjemně překvapil, dokonce bych řekla, že jsem byla nadšená. Tento krásně voní po banánech a hlavně je dokonale vlhký po několik dní. Nakonec nám tak chutnal, že jsme ho ani ničím nemazali a snědli jen tak samotný. Za mne je toto zatím nejlepší banánový chlebíček, který jsem dělala. Tak ho také určitě vyzkoušejte :)


Suroviny:
na běžnou chlebíčkovou formu
3 větší měkké banány
2 prošlehaná vejce
120 g změklého  másla
160 g cukru
200 g hladké mouky
1 lžička jedlé sody
2 špetky soli
pár kapek vanilkového extraktu

Postup:
Banány rozmačkáme důkladně vidličkou nebo v rozmixujeme. Troubu rozehřejeme na 180°C. V další míse ušleháme máslo s cukrem do světlého krému a dále přidáme vajíčka a banány, znovu dobře promícháme. V jiné míse smícháme mouku se sodou a solí a postupně jí vmícháváme do banánové směsi. Jako poslední přidáme do těsta vanilkový extrakt. Chlebíčovou formu vymažeme máslem a vysypeme moukou nebo ji vyložíme pečícím papírem. Těsto nalijeme do formy a pečeme v troubě cca 45-55 minut, podle zkušeností s vlastní troubou. Chlebíček necháme vychladnout ve formě. 





pondělí 23. dubna 2018

Brokolicovo-tuňákové válečky s pečenými brambory

Začalo nám krásné počasí a to je pro mne vždy signál přirozeně odlehčit jídelníček. Vařím minimum omáček a smažených jídel a dávám přednost salátům a nebo lehkým jídlům. Místo smažení volí raději pečení v troubě. Tentokrát mám pro vás recept na brokolicovo-tuňákové válečky, které jsou velmi variabilním jídlem. Můžete si je jednoduše udělat k obědu či večeři, ale hodí se skvěle také jako drobné pohoštění na party a oslavy. Dále jsou taky velmi oblíbené u dětí a protože jsou pečené v troubě, můžete je dětem bez obav dát. Naše malá dcera tyto válečky na první pokus hned schválila :)
Já mám celkově velmi ráda různé zeleninové placičky či karbanátky a jsou podle mne dost často podceňované. Třeba takový čočkový burger mne velmi mile překvapil. Nebojte se experimentovat se surovinami a kořením. Já třeba miluji římský kmín. Ale to už je zase na další příběh a recept :)


Suroviny:
1 brokolice
1 konzerva kvalitního tuňáka v rostlinném oleji
1 vejce
2 plátky tvrdšího celozrnného toustového chleba
sůl, pepř
1 lžíce strouhaného parmazánu
1 hrnek strouhanky

4 větší brambory
2 lžíce rostlinného oleje
sůl, koření na pečené brambory

Postup:
Brokolici rozebereme na větší růžičky a uvaříme na páře nebo ve vodě do poloměkka. Zchladlou brokolici nastrouháme na hrubo do mísy. Přidáme tuňák z konzervy i s olejem, vajíčko a také nadrobený toustový chleba. Vše důkladně promícháme, až vznikne hustá kaše. Nakonec osolíme, opepříme a přidáme sýr. Konzistence musí být taková, aby těstíčko drželo pohromadě. Je-li příliš řídká, přidáme ještě trochu toustového chleba. Z brokolicové hmoty pak vytváříme středně velké válečky, které následně obalíme ve strouhance. Troubu předehřejeme na 180°C. Velký mělký plech vyložíme pečícím papírem a pokládáme na něj hotové válečky. 
Dále si připravíme i brambory. Ty důkladně omyjeme a zbavíme všech nečistot. Nakrájíme je na měsíčky a vložíme do mísy, kde je promícháme s olejem a kořením. Brambory také vyskládáme na plech a společně s brokolicovými válečky pečeme v troubě dozlatova.
K válečkům se hodí podávat omáčku nebo salsu. Já jsem tentokrát zvolila takovou rychlovku smícháním majonézy, kečupu, sekaných čerstvých bylinek a nasekané červené cibulky.




pondělí 16. dubna 2018

DIY tekuté mýdlo

Nejdřív jsem přemýšlela, zda sem mám tento příspěvek vůbec dávat, protože tématicky vybočuje, ale pak jsem si řekla, že je určitě plno z vás, kteří malou změnu od vaření uvítají. No ale je pravda, že vlastně u vaření pořád zůstáváme, jen tentokrát nebudu vařit jídlo, ale mýdlo :D
Přiznám se bez mučení, že nápad vyrobit si svoje tekuté mýdlo mi nepřišel na mysl jen tak z nudy a z toho, že bych chtěla ve volných chvílích experimentovat. Při úklidu ale neustále doma nacházím nějaká mejdlíčka, které jsem většinou dostala jako dárek, protože já si klasické mýdlo moc nekupuji (kromě toho z Provance). Plno malých mýdel už máme zastrkaných mezi prádlem a oblečením, aby ho provoněly, ale i tak se na mě ta mýdla pořád někde valí :) Já totiž v koupelně mnohem raději používám tekuté mýdlo - je to praktičtější a na umyvadle to vypadá i lépe. No a tak jsem si jednoduše řekla, že ty moje tuhá mýdla prostě přeměním na tekutá a tím pádem je skvěle využiju. Jedná se o docela jednoduchý postup, ale řekla jsem si, že by byla škoda se nepodělit i s vámi.  Věřte mi, že z jednoho mejdlíčka budete mít tekutého mýdla až až.


Suroviny:
cca 50 g tuhého voňavého mýdla
cca 1 l čisté vody
(pár kapek voňavé esence)

Postup:
Mýdlo najemno nastrouháme do středně velkého kastrůlku, zalijeme vodou, důkladně mícháme a přivedeme téměř k varu. Mýdlo se musí úplně rozpustit. Nevaříme, ale udržujeme mýdlo horké, dokud se vše dobře nespojí. Poté odstavíme a za občasného míchání necháme zchladnout.
Jak jsem si vyzkoušela, tak každé mýdlo je trochu jiné a potřebuje jinou dávku vody. Začněte tedy třeba se 750 ml vody a počkejte, až směs vychladne. Bude-li velmi tuhá, stačí opět zahřát, přilít vodu, dobře promíchat a potom odstavit. Cílem je získat konzistenci tekutého mýdla, tak jak ho znáte z obchodu. Domácí tekuté mýdlo má tendenci v delším čase trochu tuhnout, takže je možné, že ho budete muset opět naředit horkou vodou.
Pak už stačí jen přelít do nádobky s pumpičkou a používat :)





čtvrtek 5. dubna 2018

Tapiokový pudink s omáčkou z lesního ovoce

Dnes pro vás nemám žádné velké vaření, spíš takovou rychlovku. Tapiokový pudink není žádná novinka a většina z vás ho určitě zná. Ale přesto věřím, že mezi vámi existují tací, kteří ho neznají nebo ho aspoň neochutnali. A tak jsem si řekla, že by recept na tento pudink neměl chybět v mém portfoliu receptů a může tak rozšířit moji nabídku snídaňových dobrůtek. Tapiokový pudink ale není vhodný jenom na snídani, můžete si ho dát třeba jako svačinku v práci. Jednoduše si ho připravíte do uzavíratelné skleničky a vezmete všude sebou. A teď ještě k tomu, co je to vlastně tapioka. Je to čistý škrob, který se získává z kořene manioku - tropické rostliny, jejíž hlízy jsou podobné bramborům. Tapiokové perly jsou malé bílé kuličky, které ve vodě zprůhlední a získají rosolovitou strukturu, často v dnešní době bývají označovány jako superpotravina. V dnešní době už jsou tapiokové perly lehce k sehnání třeba v prodejnách se zdravou výživou nebo v asijských obchodech.


Suroviny:
na 4 porce
80 g tapiokových perel
sklenice vody
400 ml kokosového mléka
2 lžíce datlového sirupu (agávového sirupu)
1 lžička vanilkové esence

2 velké hrsti mraženého lesního ovoce
1 - 2 lžíce moučkového cukru
cca 200 ml vody

Postup:
Tapikové perly namočíme do vody na několik hodin nebo nejlépe přes noc. Až perly nabobtnají, přebytečnou vodu slijeme, perly dáme do nepřilnavého kastrůlku, zalijeme kokosovým mlékem, přisladíme sirupem, ochutíme vanilkou a přivedeme k varu. Za občasného míchání chvíli vaříme pudink do zhoustnutí a odstavíme. Poté si uděláme ovocnou omáčku tak, že ovoce dáme do kastrůlku společně s cukrem, zalijeme vodou a přivedeme k varu. Vaříme na mírném ohni, dokud se ovoce nerozvaří a omáčka trochu nezhoustne. Omáčku potom propasírujeme přes jemné síto, abychom ji zbavili semínek. Do připravených skleniček rozdělíme polovinu omáčky, navrstvíme lehce zchladlý pudink a navrch zalijeme zbývající ovocnou omáčkou. Pudink uchováváme v lednici a podáváme vychlazený nebo v pokojové teplotě.




středa 28. března 2018

Veselé Velikonoční cupcaky + soutěž o Prosecco

Zase tu máme Velikonoce a to bych nebyla já, kdybych nepřišla s nějakým veselým velikonočním receptem. Velikonoční cupcaky v podobě kuřátek už na blogu mám, ale pořád je dost a dost inspirací, jak jinak dortíky vyzdobit. Tentokrát mám pro vás cupcaky s vajíčky v trávě a také velikonoční zajíčky. Samozřejmě, že nejde o nějaký můj autorský nápad, podobných cupcaků je třeba na pinterestu plno. Ale tak dlouho na ně každé Velikonoce koukám, že jsem si je také musela konečně udělat. Tyto dva cupcaky mají společný korpus, ale jinak jsou vlastně úplně jiné a to byl vlastně i můj cíl - nabídnout každému, to, co je mu bližší. Travičkový cupcake má polevu tzv. klasickou americkou, to znamená, že obsahuje pouze máslo a cukr a je teda hoooodně sladká a rozhodně ne dietní. A to mi věřte, že jsem i tam cukr odebrala, protože v Americe ho dávají ještě o dost víc. Vytvořená travička se ale nejlépe dělá právě touto polevou, protože krásně drží tvar. Takový cupcake asi neosloví každého, ale na druhou stranu - když si dáte jeden, tak si figuru nezkazíte. Druhý je králíčkový cupcake. Můj muž a několik dalších lidí prohlásilo, že to ale není králíček, nýbrž děsivé prase :) No jo, tak na stylingu musím do příště ještě trochu zapracovat, ale třeba vy jste lepší tvořitelé a budete ho mít jistě lepší. Ale teď už k polevě. Ta je na rozdíl od té travičkové celkem dietnější a rozhodně ne tak sladká. Určitě osloví větší část strávníků.
No ale teď se musím dostat ještě k samotnému korpusu. Ten je totiž naprosto dokonalý a pro mne asi nový oblíbenec. Je totiž opravdu nádherně vláčný a vydrží tak několik dní. Takže i kdybyste nepekli teď na Velikonoce, tento recept na cupcaky (muffiny) si rozhodně uložte.

A teď k soutěži. Vyhlašuji soutěž o jedno kvalitní Prosecco od @alkohol.cz🍾🌻🌹. Soutěž probíhá na mém Instagramu (Amellia19) pod fotkou velikonočních cupcaků. Pro účast v soutěži musíte být fanouškem mého IG profilu a do komentáře pod fotku označit jednu osobu, se kterou byste si případně vyhrané Prosecco vychutnali. Ten kdo bude navíc fotku na instagramu sdílet, bude mít dvojnásobnou šanci zvítězit. Výherce vylosuji na Velikonoční pondělí večer. Tak šup do toho a krásné Velikonoce !




Suroviny:
na 12-14 cupcaků
160 hladké mouky
180 g cukru krupice
120 ml polotučného mléka
60 ml rostlinného oleje
2 lžičky kypřícího prášku
2 špetky soli
1 lžička vanilkové extraktu
1 velké vejce
120 ml vlažné vody

na králíčkové cupcakes:
100 g tvarohu ve stříbře (ne ve vaničce)
100 ml smetany ke šlehání
2 lžíce cukru krupice
6 velkých bílých marshmallows bonbonů
hrneček cukru krupice
hrneček strouhaného kokosu
půlka sáčku růžové nebo červené potravinářské barvy v prášku (na vajíčka)
6 ks růžových malých marshmallows
cukrové oči

na cupcakes s vajíčky:
125 g změklého másla
1 hrnek prosátého moučkového cukru
pár kapek vanilkového extraktu
gelové zelené barvivo (wilton)
cukrová vajíčka (např. z Marks and Spencer)

Postup:
Troubu předehřejeme na 180°C. Všechny suché ingredience smícháme v míse. V další míse smícháme mléko, vajíčka, vanilkový extrakt a olej a směs přilijeme k suchým surovinám a dobře promícháme, dokud se vše nespojí. Nejlepší je použít šlehač. Nakonec pomalu přiléváme vodu a zároveň šleháme na nízký stupeň. Těsto bude docela řídké, ale tak to má být.  Muffinový plech vyložíme nejlépe bílými košíčky a do každého nalijeme těsto asi do poloviny. Pečeme cca 17 minut, dokud zapíchnuté párátko do těsta nebude čisté. A poté cupcaky necháme vychladnout na mřížce.

Nyní si připravíme polevy. Na králíčky vyšleháme smetanu do tuha a smícháme jí s tvarohem rozmíchaným s cukrem. Tvarohovou směs dáme do cukrářského sáčku s větší hladkou špičkou a rovnoměrně dokola ji naneseme na cupcaky. Nožem uhladíme dohladka. Polevu lehce obalíme v kokosu. Dále si v uzavíratelném sáčku smícháme cukr s barvivem, zavřeme sáček a dobře protřepeme až se cukr obalí. Velké marshmallows napříč rozstřihneme nůžkami na 2 poloviny. Lepkavou část namočíme v růžovém cukru a vzniknou nám tak ouška králíka. Nakonec už ouška, oči a nosík (malý marshmallow) naaranžujeme na cupcake a vznikne tak obličej králíčka (nebo prasátka? :D)

Na cupcake s vajíčky v trávě dáme do mísy změklé máslo, extrakt a prosátý cukr a vyšleháme do hladké konzistence. Nakonec přidáme cca půl lžičky barviva a znovu vyšleháme, až bude mít poleva jednotnou barvu. Barvivo přidáváme tak dlouho, dokud nedostaneme požadovanou barvu. Polevu dáme do cukrářského sáčku a použijeme ruskou zdobící špičku na trávu. Já používám tuto.  Rychlými krátkými pohyby vytváříme na cupcaku "trávu" a navrch dozdobíme cukrovými čokoládovými vajíčky.






pátek 23. března 2018

Recenze - Bistro Špejle

Konečně jsem měla nedávno možnost vyzkoušet relativně novou pražskou restauraci (nebo chcete-li bar) Špejle, která sídlí v krásném interiéru v Jindřišské ulici. Tuším, že je otevřená cca tak dva roky a za tu dobu už celkem stihla rozvířit pražské restaurační vody :) Vzhledem k tomu, že zhruba ve stejnou dobu, co Špejle otvírala, se mi narodila dcera, dostala jsem se k návštěvě bistra tak nějak až teď. Takže následující recenze sice není čerstvá jak ranní noviny, ale i tak věřím, že plno z vás ještě o podniku neví a třeba jej díky mne navštívíte. Omluvte prosím kvalitu fotografií, fotila jsem tentokrát pouze na mobil a fotky nejsou tak zdařilé.


Začnu asi s tím, co ta Špejle vlastně je. Mne to prostě hned u vstupu evokovalo něco jako tapas na český způsob a to tady v Čechách zoufale chybí. Přiznejte si, vy co jezdíte na dovolené do Španělska či Řecka a vychutnáváte si u vína ty skvělé malé dobrůtky (ať už tapas nebo meze), že vám to po návratu do Čech zkrátka chybí. Mne to tedy vždy chybělo. No a Špejle nám to má nahradit. Je to prostě takové velmi kvalitní bistro, kde není jídelní lístek a všechna  jídla (jednohubkového charakteru) jsou před vámi vystavená a napíchnutá jak jinak než na špejli a vy si jednoduše vybíráte očima, na co máte chuť. Jídlo si sami vyberete a také naložíte, obsluha obstarává pouze pití a sklízí špinavé nádobí. Nápad otevřít takový podnik je vskutku brilantní a myslím si, že se musí setkat s úspěchem, zvlášť když ho neprovozují žádní gastro nováčci, ale již celkem ostřílení matadoři oboru.

A teď už konkrétně k mojí návštěvě. Samozřejmě určitě doporučuji si rezervovat místa, hlavně když nechcete sedět na vysokých barových židličkách hned u vstupu. Sobotní večer bylo samozřejmě plno, ale rozhodně se u baru s jídlem netvořily žádné návaly či fronty. Člověk měl dostatek prostoru si jídlo v klidu okouknou a poté vybrat. Sortiment bych rozdělila na 4 části. Studené chlebíčky tisíc a jednoho druhu, studené mističky třeba se sýrem, chorizem či olivami, teplé mini pokrmy a nakonec nesmí chybět sladké. Na výběr toho bylo opravdu dost a jídla se lehce obměňují, takže při další návštěvě zase ochutnáte něco jiného. Špejle zapíchnuté do pokrmů střádáte ve skleničce na stole a při placení obsluha pouze spočítá počet špejlí. Jedna špejle stojí 29 Kč. To si řeknete, že je dobrá cena, ale když pak uvidíte, kolik se vám toho za večer nastřádalo, tak to trochu přehodnotíte :) Navíc některé chuťovky - jako třeba miniburger nebo chlebíček s uzeným lososem mají v sobě zapíchnuté špejle hned dvě.


Kvalita a rozmanitost jídel je rozhodně veliká. Je sice pravda, že jsme našli několik špejlí, které nám nechutnaly, ale řekla bych, že to bylo spíš způsobeno naším apetitem než nedobrým jídlem. Na své si přijdou vegetariáni i masožravci. Rozhodně ale do podniku nechoďte úplně vyhladovělí - protože vás to bude stát majlant :) Smyslem totiž není nacpat se, ale dopřát si něco dobrého na zub třeba k vínu nebo pivu, právě ve smyslu španělských tapas nebo řeckých mezedes.  Slyšela jsem od několika lidí, že měli výhrady k obsluze. Já ale opravdu nemohu říct špatné slovo. Náš číšník se nám věnoval přesně tak, jak je to vhodné, byl milý a pozorný.
A když už jsem nakousla cenu jídla, měla bych ještě přidat i ceny nápojů. Ty mne popravdě trochu překvapily, protože byly vyšší, než jsem čekala. Sklenka (0,15 dcl) bílého vína vás vyjde na 90 Kč a třeba Aperol Spritz na 155 Kč. Nutno ale podotknout, že zde nabízí pití kvalitní a rozmanité. Nechybí ani různé domácí limonády nebo široká nabídka chuťových variací Ginu s tonicem.

A jak bych tedy celou návštěvu shrnula? Určitě tento špejlový bar navštivte, nebudete litovat. Jedná se o velmi zajímavý, nejen chuťový, zážitek. Je to takové jídlo hrou v kvalitním podání.
Podle mne je to podnik stvořený hlavně pro nějaké lepší a speciální příležitosti a nebo chcete-li si zajít na kvalitní drink. Já jsem Špejli rozhodně nenavštívila naposledy. Až bude někdy další vhodná příležitost, ráda se zajdu podívat, co nového na baru zase napíchli na špejli :D