neděle 2. prosince 2018

Tipy na vánoční dárky

Je tu první adventní neděle, Vánoce už se nezadržitelně blíží a ať chceme nebo ne, všechno kolem nás je Vánocemi doslova nasáklé. Obchodní centra už jsou ověšená světýlky z adventních trhů se line vůně svařeného vína. Ať už patříte mezi velké milovníky vánoční atmosféry nebo nikoli, nakupování dárků vás nemine tak jako tak. Abych vám to letos trochu ulehčila, připravila jsem pro vás článek s tipy na vánoční dárky pro celou rodinu. Některé z následujících věcí a produktů znám už dlouho a sama je ráda kupuji, jiné jsem poznala teprve nedávno třeba díky doporučení nebo v rámci spolupráce. Všechno jsou to ale dárky, které se mne osobně velmi líbí. Každý máme trochu jiný vkus, ale i tak věřím, že následující řádky pro vás budou alespoň malou inspirací. Snažila jsem se vybírat tak trochu "jiné" a nevšední věci, protože těch běžných je všude okolo nás dost a dost. Žádný z tipů není placenou reklamou!!!


Původně jsem myslela, že svoje tipy rozdělím do mnohem více kategoriií (pro tatínky, pro dědečky). Ale protože některé dárky by nebylo tak jednoduché zařadit pouze do jedné kategorie, trochu jsem to zjednodušila a u každého tipu píšu doporučení, pro koho je podle mne jako dárek nejhodnější.

Pro muže

Jack Daniel's Single Barrel
Který z mužů by si jednou za čas rád nevychutnal opravdu kvalitní alkohol. Tato láhev whiskey je vzhledem i obsahem opravdu výjimečná a proto skvěle poslouží jako dárek pro tatínky nebo pro vaše drahé polovičky.
Koupíte zde

Jack Daniel's Single Barrel 100 Proof 0,7l 50%

Manžetové knoflíčky ze Stempunk studia
Tento dáreček je trochu specifický a potěší hlavně muže, kteří chodí formálně oblečeni a tak manžetové knoflíčky využijí. Jistě, manžetové knoflíčky se dají běžně koupit, ale takovéto originální kousky vašeho muže odliší od ostatních a udělají ho výjimečným. Steampunk studio jich má v nabídce hned několik různých. Můj muž manžetové knoflíčky občas nosí a sama vidím, jak ho to baví je měnit podle nálady :)
Koupíte zde

Manžetové knoflíčky


Strom života naší rodiny
Jedná se o nádherně zpracovanou knihu, kterou mám sama doma připravenou jako dárek k Vánocům. Je to vlastně takový rodinný atlas, kde můžete zaznamenat rodinou historii až několik generací zpět. Záměrně jsem tento dárek zařadila do kategorie pro muže, protože je to skvělý dárek pro tatínka nebo dědečka (hlavu rodu). Je to ale spíše takový rodinný dárek, kde může svými vzpomínkami a fotkami přispět každý člen. Vznikne vám tak velmi cenný památník rodinných vzpomínek a rodokmen v jednom. Na knize se mi moc líbí, jak precizně je zpracovaná a dává opravdu velký prostor pro psaní. I graficky je velmi povedená a na českém trhu určitě unikátní. 
Knihu Strom života naší rodiny mám z dárkového obchodu Familium.cz. Nakoupíte zde i další krásné vánoční dárky.






Pro ženy

Ponožky od babičky
Všichni to určitě známe...přijde zima a večer doma nám není nikdy dost teplo. Já se rozhodně řadím to kategorie těch, které si rády večer zalezou do pelíšku s teplýma ponožkama na nohou. Jestliže chcete potěšit kamarádku, maminku nebo svoji drahou ženu ručně upletenými ponožkami, které navíc za sebou mají pěkný příběh, určitě se podívejte na stránku Ponožky od babičky a vyberte si originální kousek. Najdete i nabídku pro páry :)

Zamilované


Peněženky a kabelky Vuch
Která z žen by neměla ráda kabelky nebo třeba peněženky. Já osobně tedy nepatřím k takovým ženám, které mají kabelku ke každému outfitu, ale čas od času i já zatoužím po nějakém pěkném kousku. Značku Vuch jsem objevila před pár lety nějak náhodou a od té doby mám od nich puntíkatou peněženku já a díky mne i několik kamarádek. Skvělé je, že mají sortiment jak pro mladé dámy, tak pro zralé ženy. Takže vyberete jak pro kamarádku, tak třeba pro maminku. Koupíte zde
Vivian

Deník Tam & Zpět
Máte doma někoho, kdo si rád uchovává vzpomínky nebo si pravidelně píše deník? Tak tohle bude dárek jako stvořený pro něj. Jedná se o speciální deník na 5 let života, kdy si každý den v roce odpovídáte na nějakou otázku a to po dobu 5-ti let. Je potom velmi zajímavé vidět, jak se vám život v poslední době vyvíjel. Sama jsem tento deník darovala kamarádce a myslím si, že je to moc povedená věc. Záměrně řadím tento dárek do ženské kategorie, protože jak je dobře známo, muži s tím pravidelným psaním mají trochu problém :D Jinak je to ale samozřejmě vhodné i pro pány :)
Více o deníku se dozvíte zde

Deník Tam & zpět

Kurkuma latte Sonnentor
Značku Sonnentor mám moc ráda, protože nabízí skvělé čaje a koření v bio kvalitě. Jestli jste ještě nikdy neslyšeli o tzv. Zlatém mléku (jak se nápoji také říká), tak je to velká chyba. Znali ho již ajúverdší učenci, kteří dobře věděli o blahodárných účincích kurkumy. Tato unikátní směs na přípravu horkého nápoje skvěle zahřeje hlavně v zimě. Krásná dóza je jako stvořená pro darování. Maminky i kamarádky si tento dárek určitě zamilují, stejně jako já :) Koupíte zde
                               Kurkuma Latte,  bio vanilka
Náramky Miska
Není žena, která by nerad nosila nějaké šperky. Někdo si potrpí na drahé kousky, ale mne se vždy líbila spíš bižuterie a korálky, protože si toho prostě můžu nakoupit hodně a střídat podle nálady. Náramky Miska vyrábí mladá sympatická maminka a vybírat můžete z různorodých kousků od minerálních kamenů až po silikonové korále. Mne se třeba moc líbí sady dvou náramků pro maminku a dcerku. A určitě to bude vynikající dárek i pro kamarádku. Více najdete zde

IMG_5574

Svíčka Bridgewater Candle
Co by to bylo za vánoční tipy, kdyby tu chyběla svíčka. Myslím, že je nás hodně takových, které nedáme na svíčky dopustit. A k tomu zimnímu období to prostě patří. Já jsem kdysi kupovala jakékoliv svíčky, většinou ty levnější. Ale postupem času jsem se přesvědčila, že ačkoliv je fakt pálka dát za svíčku 500 Kč, tak se to vlastně vyplatí, protože hoří dlouho a dohoří alespoň celá a hlavně ta vůně je neporovnatelná. Navíc ty svíčky jsou velmi vděčným dárkem pro ženy všeho věku. Většina z vás zná a možná si i kupuje Yankee Candles. Já ani nevím proč, ale mne nějak nejsou sympatické. Není na nich nic špatného, ale mne osobně nějak nepřirostly k srdci a vlastně ani nevím proč. Já miluji značku Bridgewater Candle, která je v Čechách o dost méně známá, ale svíčky jsou to dokonalé. Třeba ten design se mi líbí víc než u Yankee. Bohužel firma zrušila svůj vlastní eshop a tak je buď můžete najít v některých obchodech s dárky či květinami nebo objednat ze stánek jiných firem, např. zde
Výsledek obrázku pro story book dreams candle

Pro děti

Dárkový set Alla Baby
Pro ty úplně nejmenší  tu mám tip na krásný a praktický dárek z dílny Alla Baby. Tuto českou firmu znám z toho důvodu, že patří sestře mojí dobré kamarádky. Nabízejí velmi krásné a ručně dělané potřeby pro miminka, od péřových zavinovaček přes dečky a přebalovací tašky. Firma mi je velmi sympatická také kvůli tomu, že vše je vyráběno v ČR a často i v chráněných dílnách. Já sama už jsem zde také pár dárečků nakoupila. Jako vánoční tip vybírám dárkovou sadu měkké dečky a látkového zvířátka. Nabízejí toho ale mnohem víc. Koukněte zde
Výsledek obrázku pro alla baby dárkový

Dřevěné dortíky Bajkajlaj
Když jsem poprvé viděla tyhle dortíky a nanuky ze dřeva, byla jsem unešená. Vše ručně vyrábí a maluje paní Jitka a práce je to vskutku nádherná. Cena je sice trochu vyšší, ale to se dá vzhledem k ruční práci a vysoké kvalitě pochopit. Máte-li doma malé kuchařinky, budou z toho dárku rozhodně nadšené. Koupíte zde

velká sada dortíků ze dřeva s donutem-mentolová

Kufříkov z Pikle
Kdo z vás má malé děti, tak určitě už o holkách z Pikle něco slyšel. Já toho slyšela a viděla mnoho, ale přiznám se, že doma od nich ještě nic nemáme. Asi se bojím, že by ta naše divoška by tu krásnou ruční práci zničila a tak to nechávám, až bude starší. Moc se mi teď od nich líbí novinka - hrací kufřík pro děti s vybavením a postavičkami. Je to podle mne skvělá hračka na cesty, stačí sbalit malý kufříček a vyrazit. Styl, jakým jsou postavy i nábytek udělaný podporuje dětskou představivost a podněcuje fantazii. Kufřík nakoupíte zde a je vhodný pro děti od 3 let. V nabídce je několik druhů a sama nevím, který je hezčí.
Výsledek obrázku pro kufříkov

pondělí 26. listopadu 2018

Coctaily z rumu, část 2.

Máme tady druhou část mého cocktailového vyprávění se dvěma novými recepty. Mám tu pro vás variantu relativně známého drinku Planter's Punch, který se řadí už ke klasickým světovým long drinkům a pak jsem pro vás připravila něco úplně nového. No ono jak se to vezme, v našich končinách to je spíš staronové. Při míchání tohoto drinku jsem vycházela z české tradice, kdy k zimě neodmyslitelně patří svařák a taky čaj s rumem. No a co z toho vzniklo se dočtete níže :)
Jestli si chcete na cocktaily nakoupit kvalitní rumy, podívejte se na alkohol.cz, mají širokou nabídku a já jsem s jejich rumy byla moc spokojená


Variace na Planter's Punch
jedná se o jednodušší variantu známého drinku, použila jsem pouze suroviny, které jsou lehce k sehnání
míchá se v shakeru
doporučuji použít sklenici na long drinky, např. sklenici na mojito

4 cl rumu (vhodnější je tmavý rum)
15 cl pomerančového džusu
10 cl ananasového džusu
1 cl grenadiny
kostky ledu
plátek pomeranče na ozdobení

Všechny suroviny dáme do shakeru s ledem, dobře promícháme a přelijeme do sklenice naplněné do poloviny ledem. Ve sklenici promícháme dlouhou barovou lžičkou. Sklenici ozdobíme pomerančem.



Višňový čaj s rumem
míchá se rovnou do sklenice
doporučuji silnostěnnou vysokou sklenici s ouškem (vhodnou pro horké nápoje)

4 cl rumu
10 cl horkého černého čaje
10 cl horkého višňového džusu
koktejlová třešnička a půlměsíček citronu na ozdobu

Podáváme s dlouhou lžičkou, aby bylo možnost nápoj promíchat z důvodu usazování ovocné složky.






sobota 17. listopadu 2018

Coctaily z rumu, část 1.

Někteří z vás, kteří mne znají opravdu blíže, tak vědí, že během studia na hotelové střední škole jsem byla hodně zapálená do barmanství. Dokonce jsem se účastnila i soutěží, ale žádnou díru jsem s tím do světa neudělala :) V té době jsem si ale nakoupila mnoho profesionálního vybavení,  které jsem za ty léta opravdu hodně využila a i teď při různých oslavách nebo setkáních se mi moc hodí.
No a nedávno jsem si uvědomila, že je docela škoda, že na blogu nemám víc receptů na nějaké nápoje a cocktaily. A tak se to teď snažím napravit.


Pomalu je tu zase doba vánočních večírků. Ve firmě se o vás ohledně jídla a pití jistě postarají, ale jestli jste zvyklí dělat si vánoční posezení nebo party i doma s přáteli, tak moje recepty na coctaily určitě hned využijete. No a za chvíli je tu i Silvestr, že? :)
Schválně začínám cocktaily s rumy, protože karibský rum mám já osobně v míchaných nápojích nejradši. Záměrně jsem také volila takové receptury, které nejsou příliš náročné na suroviny ani na přípravu a může si je tak doma připravit téměř každý. Někde budete potřebovat k přípravě shaker. Může to být takový ten běžný komerční kovový, protože vám udělá stejnou službu, ale já miluji můj "boston style" shaker, který se skládá s kovové nádoby a silnější sklenice. Musíte k němu mít navíc sítko (strainer) a práce s ním chce trochu grifu, ale profíci s jiným ani nepracují. Ale to byla jen taková odbočka do barmanského světa.

552264925

A ještě informace ohledně rumu. Čím lepší rum použijete, tím lepší bude celý nápoj. Nedá se na tom moc šetřit. Já jsem ve spolupráci s Alkohol.cz použila kvalitní karibské rumy z Trinidadu a Kuby. 
Jo a ještě taková malá poznámka - když píšu, že je potřeba tmavý rum, opravdu to nelze nahradit Tuzemákem, ten si schovejte na vánoční pečení :D
Teď už se pojďme podívat přímo na receptury cocktailů. Dnes vám napíšu 2 a příště zase přidám další dva. Budu ráda za zpětnou vazbu, od těch, kdo vyzkouší :) 

Rum & Coco
míchá se v shakeru
doporučuji použít vysokou, hladkou sklenici na long drinky

4 cl světlého karibského rumu
15 cl kokosové vody
2 cl kokosového sirupu Monin
2 cl limetové šťávy
kostky ledu
půlměsíčky limetky na ozdobu

Všechny tekutiny nalijeme do shakeru s ledem, dobře promícháme a přelijeme do sklenice naplněné zhruba do poloviny ledem. Limetky přidáme rovnou do sklenice a promícháme dlouhou barovou lžičkou.


Rum & Ginger
míchá se tzv. straight čili rovnou do sklenice
doporučuji nízkou, whiskovou skleničku

4 cl karibského rumu (tmavý bude mít větší říz)
10-15 cl ginger ale (zázvorové limonáda nebo zázvorové pivo)
osminka limetky na ozdobení
kostky ledu

Do sklenice dáme několik kostek ledu, nalijeme rum a doplníme ginger ale. Skleničku ozdobíme limetkou




pondělí 12. listopadu 2018

Kávové věnečky

Než vám představím dnešní nový recept, omlouvám se, že zde na blogu delší dobu nic nedělo. Měla jsem totiž počítač v opravně a trvalo to trochu déle, než jsem si myslela. Dnes tu ale pro vás mám jeden sladký recept - letos asi poslední nevánoční. Kávové věnečky jsou celkem nenáročné na přípravu, ale i tak se postarají o efektní pohoštění. Patříte do skupiny káva nebo čaj? Já mám ráda oboje, ale rozhodě preferuji kávu. Mám tak ráda i všechny možné kávové dezerty a moučníky. V tomto případě není káva ve věnečcích nějak přehnaně cítit, takže se nemusíte bát. Na přípravu potřebujete 6 formiček na věnečky - silikonových nebo kovových. Ty silikonové používám já a myslím, že jsou lepší. Jestli ale máte doma formičky třeba na minibábovičky, udělají vám stejnou službu.

Suroviny:
na těsto
125 g  změklého másla
125 g třtinového cukru
125 g polohrubé mouky
2 lžičky prášku do pečiva
2 vejce
4 lžičky uvařené silné instantní kávy (vychlazené)

na čokoládovou polevu
125 g kvalitní hořké čokolády
1-2 lžíce mléka
75 g másla

200 ml smetany ke šlehání
ovoce na dozdobení

Postup:
V míse vyšleháme máslo s cukrem do nadýchané konzistence. Do směsi postupně zašleháme vejce společně s 2 lžícemi mouky, aby se těsto nesrazilo. Poté přidáme i zbývající mouku s kypřícím práškem a také kávu.  Těsto dobře promícháme, aby se všechny ingredience spojily. Na plech si připravíme 6 formiček na věnečky a těsto do nich rovnoměrně rozdělíme. Můžete to udělat buď pomocí 2 lžiček a nebo zdobícím sáčkem - to je rychlejší a jednodušší. Povrch věnečků urovnáme nožem nebo stěrkou a pečeme v troubě předehřáté na 180°C asi 12-16 minut. Upečené věnečky necháme vychladnout na mřížce a mezitím si připravíme čokoládovou polevu. Ve vodní lázni rozpustíme nasekanou čokoládu a přidáme k ní mléko a kousky másla. Polevu pěkně vymícháme, aby se rozpustily všechny kousky a čokoláda byla krásně hladká. 
Upečené věnečky postavíme na mřížku a pod ní umístíme tác nebo talíř, který zachytí okapanou polevu. Silikonovou mašlovačkou je potřeme po povrchu čokoládovou polevou a necháme alespoň 1 hodinu ztuhnout v lednici. Hotové věnečky opatrně nožem sundáme s mřížky a přemístíme na servírovací tác. Šlehačku vyšleháme dotuha a pomocí zdobícího sáčku šlehačkou ozdobíme střed každého věnečku. Já jsem bohužel na focení použila šlehačku ve spreji, protože se mi prostě stalo to, že jsem klasickou šlehačku zapomněla koupit :D No jo, to se může stát každému. Věřte ale, že klasická šlehačka ke šlehání je opravdu lepší volba. Jestliže počítáte, že věnečky ne nebudou jíst okamžitě, použijte do šlehačky ještě ztužovač.
Nakonec dortíky ozdobíme ovocem podle sezóny.



sobota 27. října 2018

Hallowenské cupcakes

Jak jste na tom s Halloweenem vy? Slavíte ho? Já musím říct, že mne tento svátek (stejně jako třeba Valentýn) nijak moc nebere, ale na druhou stranu to vždy beru jako skvělou příležitost udělat si v kuchyni něco tématického. Samozřejmě chci potěšit i vás - moje sledující a bylo by škoda něco pěkného (v tomto případě děsivého) nepřipravit. Navíc, jak máte doma děti, zjistíte, že kvůli nim začnete klidně i ten Halloween slavit. Mojí dvouleté dceři to letos bylo ještě plus mínus jedno, ale hlavně, že se mohla se mnou matlat v krému a těstě. Letos mi pomohla hlavně udělat v kuchyni větší bordel, ale věřím, že příští rok už to bude pořádná pomocnice :)
Tyto cupcakes v podobě hrobečků jsou docela jednoduché a zdobení záleží čistě na vaší fantazii, což na Halloween platí dvojnásob. Čím hrozivější, tím lepší :)


Suroviny:
na 10-12 cupcakes
125 g změklého másla
125 g cukru krupice
2 vejce L
125 g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
2-4 lžíce mléka
několik kapek vanilkového extraktu

na krém
1 vanička polotučného tvarohu
200 ml smetany ke šlehání
2 lžíce cukru moučka nebo 1-2 lžíce datlového sirupu

na zdobení
150 g sušenek Oreo
několik polomáčených sušenek
několik slaných tyčinek
cca 50 g hořké čokolády
1 lžíce kokosového oleje
bílá poleva na zdobení

Postup:
V míse ušleháme máslo s cukrem až bude máslo bílé a nadýchané. Postupně zašleháme obě vejce a přidáme také jednu lžíci mouky, aby směs neměla tendenci se srážet.  Když jsou vejce dobře zašlehaná, stěrkou postupně vmícháme mouku a podle potřeby i mléko. Těsto by mělo být středně tuhé, aby se dobře dávalo do košíčků. Nakonec do těsta přidáme i vanilkový extrakt. Plech na muffiny vysteleme papírovými košíčky. Já jsem zvolila oranžové, aby to k halloweenu pěkně pasovalo. Košíčky plníme těstem maximálně do poloviny. Buď na to použijeme lžíci nebo já nejraději využívám velký cukrářský sáček s širokou hladkou špičkou. Jde to totiž rychleji a můžete být více precizní.
Pečeme v troubě předehřáté na 180°C, dokud košíčky nevyběhnou a nebudou zlatavé, což trvá cca 15 minut. Muffiny necháme zcela zchladnout na mřížce a mezitím si připravíme krém. Krém je vlastně takový domácí pribináček, který často připravuji i svojí dceři. Šlehačku vyšleháme do tuha a v míse jí opatrně smícháme s tvarohem. Dosladíme podle potřeby a dáme vychladit. Chcete-li krém hnědý, stačí přidat 3 lžíce kakaa. Krém nanášíme na muffiny tak, abychom vytvořili malý kopeček. Celé sušenky Oreo nadrtíme nahrubo a posypeme s nimi pomazané cupcaky důkladně po celém povrchu, abychom vytvořili efekt hlíny. Křížky jsem vytvořila s tyčinkami namočenými v rozehřáté čokoládě. Náhrobky jsou potom z přepůlených polomáčených sušenek.




pondělí 22. října 2018

Ricottovo-dýňové noky s kuřecím masem

Opět nastala doba v roce, kdy vás budu zásobovat dýňovými recepty. Já ale miluji sezónní vaření a hlavně mám ze své zahrádky velkou zásobu dýní hokaido, takže s nimi vařím, jak se jen dá. Ještě před pár lety jsem netušila, jak je taková dýně variabilní a co se z ní dá všechno uvařit, od dětských příkrmů, přes hlavní jídla až po dezerty. Tak se mnou pojďte naskočit na dýňovou vlnu a určitě nebudete litovat. Já už jeden recept na noky z dýně na blogu mám, ale tento je zase jiný a tak si to aspoň můžete porovnat, co vám více chutná :) Tyto nočky mám moc ráda a dělám je v různých variacích, podle toho, jaká je sezóna, s dýní i bez. Jsou chuťově velmi dobré a jemné a podle mne nepotřebují nějakou extra omáčku, protože ta spíše překryje pravou chuť noků. Jestliže ale bez omáčky nedáte ani ránu, udělejte si domácí - třeba z rajčat a zkuste pro jednou vynechat kupovaný kečup.


Suroviny:
na 2-3 porce
300 g hladké mouky
250 g ricotty
200 g dýňového pyré
1 vejce
1-2- lžičky soli
mouka na podsypání

2 menší kuřecí prsa
olivový olej
koření na kuře
čerstvá bazalka
4-6 lžic rozpuštěného másla

Postup:
Dýňové pyré získáme tak, že upečeme dýni hokaido a rozmixujeme jí s trochou vody a lžičkou oleje do hladké, středně husté konzistence. Necháme zcela vychladnout. Mezitím nakrájíme kuře na malé kousky, okořeníme podle chuti a na pánvi osmahneme dozlatova, odložíme stranou.
Při přípravě noků dáme do velké mísy všechny ingredience a nejdříve vařečkou a poté rukama vypracujeme lehce lepkavé, kompaktní těsto. Na pomoučněném vále z těsta válíme malé válečky, které nakrájíme na noky. Nedělejte noky příliš velké - ještě se navaří. Abychom získali vroubkovaný tvar, přejedeme každý nok pomoučněnou vidličkou (nebo použijeme speciální vroubkovanou desku na výrobu noků). Já jsem na tohle bohužel docela levá, takže každý nok pak vypadá jinak, ale to je zase kouzlo ruční práce. Ve velkém hrnci dáme vařit osolenou vodu a noky na 2 dávky vaříme cca 2 minuty od doby, co vyplavou na hladinu. Servírujeme okamžitě, s kuřecími kousky a dostatečně polité máslem. Bazalku nasekáme nahrubo a noky s ní posypeme.
Možná vás napadne, že zde není žádná omáčka, ale rozpuštěné máslíčko a čerstvé bylinky podle mne bohatě stačí a postarají se o skvělou chuť. Nutno ale dodat, že je potřeba jíst noky okamžitě po uvaření, kdy jsou prostě nejlepší.



středa 10. října 2018

Arašídové pralinky

V poslední době to tady s recepty trochu vázlo a věnovala jsem se hlavně článkům z našich cest. Ale teď už se zase přesouvám směrem k vaření a rovnou mám pro vás takovou sladkou rychlovku. Často od někoho slyším, že plno mých receptů je složitějších a tak opět vycházím vstříc těm zaneprázdněným a nabízím sladkou dobrůtku, kterou budete mít hotovou raz dva. Navíc pralinky si můžete připravit libovolně dopředu a pak s nimi pohostit třeba neplánovanou návštěvu.


Suroviny:
5 lžic arašídového másla s kousky arašídů
4 lžíce kvalitního kakaa
3 lžíce kokosového oleje
2 lžíce medu
pár kapek vanilkového extraktu

Postup:
Ve vodní lázni si lehce zahřejeme kokosový olej a arašídové máslo, aby změklo. Poté máslo s olejem přelijeme do větší misky a přidáme všechny ostatní ingredience. Vše velmi dobře promícháme, aby směs byla kompaktní a hladká. Pozor, aby bylo kakao rovnoměrně zapracované. Směs nalijeme do formiček na čokoládové bonbóny (třeba takových) nebo jakýchkoli menších formiček vhodných k mrazení. Necháme zchladnout na pokojovou teplotu a pak dáme pralinky zmrazit ve formě na několik hodin. Poté můžeme opatrně bonbóny vyloupat, dát do sáčku a opět skladovat v mrazáku.
Já když s pralinkami manipuluji, buď si vezmu čisté gumové rukavice nebo alespoň igeligový pytlík - abych teplými prsty na pralinkách nezanechala svoje otisky prstů. Ohmatané bonbóny už totiž nejsou tak hezké.


sobota 29. září 2018

Itálie a co dobrého jsme si přivezli nebo ochutnali

O naší dovolené v Itálii jsem toho v posledních článcích napsala až až. Ale neměla jsem dostatek prostoru napsat ještě mnoho mých gastronomických postřehů. A protože tohle je blog primárně o jídle, nesmím tuhle část vynechat.
Prvně ale musím konstatovat, že naše cestování bylo hlavně o zážitcích a proto jsme raději peníze věnovali do vstupů, než abychom denně večeřeli v pěkných restauracích (i když já bych si to užila velmi). První část pobytu jsme bydleli v apartmánu, takže jsme si často vařili sami. Nicméně i tak jsme nemohli neochutnat místní dobrůtky.


Nejčastěji jsme jedli asi pizzu :) Ono je to logické, protože jí mají téměř všude, je levná a také dobrá. Přesto jsem ale v jednotlivých pizzách viděla kvalitativní rozdíl. Nejlepší byla asi ta, která měla okraje plněné mozarellou, to byl vážně gastronomický zážitek. Narazili jsme ale i na pizzu chutnající jak doma z mrazáku, což mě v Itálii trochu nemile překvapilo. Když jsme si jeden večer vyrazili jen my dva s mužem na romantickou večeři, objednali jsme si mimo jiné i tiramisu. A to bylo pro mne také jedno velké překvapení. Vůbec totiž nechutnalo jak jsem zvyklá, ale byl to prostě krém s kávou a sušenkami. Netuším, zda to byla nějaká krajová verze, ale s italským tiramisu podle mých představ to mělo společné velmi málo, i když dezert to byl dobrý.
Původně jsme si jeden večer chtěli dojít na dobré mořské plody, ale jako naschvál naše dcerka nechtěla večer usnout a když po desáté večer konečně usnula, aby jí babička mohla hlídat, nenašli jsme už restauraci, kde by kuchyně přijímala nové objednávky. Ale nakonec jsme si ty plody moře stejně jen užili, jenom trochu jinak, než jsme mysleli. V centru Janova jsme objevili stánek, kde se neustále tvořila velká fronta. To už samo o sobě něco značí a tak jsme to museli jít také prozkoumat. Jednalo se o stánek, kde smažili v těstíčku mušle, kalamáry i rybičky a dávali je s sebou v papírovém kornoutku. Vůně se odtamtud linuly nádherné a my jsme neodolali a objednali si kalamáry. Sice jsme si jídlo vychutnávali v ruce a sedící na obrubníku u přístavu, ale bylo to výjímečný  chuťový zážitek. Čerstvé mořské plody se prostě nedají s ničím srovnat.

 

Když jsme už zažili oběd na chodníku, chtělo to zase trochu vyvážit a užít si nějaký civilizovaný gastronomický zážitek. To se nám povedlo během našeho pobytu v Padova, kde jsme úplně náhodou narazili na malou rodinnou restauraci s krásnou stinnou zahradou plnou stromů. Všichni jsme si dali pouze Primo Piato (tedy menší porce podávaná před hlavním chodem), ale když nám dobroty přinesli, zjistili jsme, že se najíme dostatečně. Nechápu vlastně, jak ty Italové mohou sníst talíř těstovin a pak ještě hlavní chod s masem :D Ale zpátky k našem dobrotám. Těstoviny v Itálii jsou samozřejmě úplně jiné než jak je známe my z Čech. Stačí mít ty nejkvalitnější suroviny a třeba jen s rajčaty a olivovým olejem vykouzlíte divy :) Já jsem měla s hovězím ragú a moje mamka si vybrala vegetariánské s mozarellou a pečeným lilkem. Na původní názvy se mě neptejte, samozřejmě jsem je už úspěšně zapomněla :D Můj muž si nakonec dal  překvapivě neitalský falafel a ačkoliv chutnal jinak než jsem zvyklá z Čech, byl moc dobrý.

Jinak v každém větším městě jsme potkávali nádherné malé obchůdky s místními specialitami - se sýry, domácími těstovinami, sladkostmi a dalšími. To byla pastva pro oči a lákadlo pro náš mlsný jazýček. Nezapomenu na obchod v Padova, který byl plný domácí pasty, která byla dělaná ručně a ochucená třeba rajčaty, špenátem nebo šalvějem. Samozřejmě jsem si musela koupit suvenýr domů, ale ještě si těstoviny šetřím, než je uvařím. Obecně já mám nejradši vozit si z cest jedlé suvenýry než nějaké zbytečné blbinky a lapače z prachu. Proto jsem si z Janova musela přivézt janovské pesto. To má u nás spotřebu opravdu závratnou. Nejlepší je ale stejně to čerstvě připravené. 
Během našeho pobytu v Itálii jsme mnohokrát navštívili i supermarkety a nevím, jestli to někdo z vás má podobně, ale já jsem schopná v zahraničních supermarketech strávit docela dost času a zjišťuji, jaké dobrůtky tam oproti nám nabízejí. No a i obyčejný italský Lidl mě dokázal nadchnout. Ale to je asi taková moje gastro úchylka :D Nicméně koupila jsem si domů risotto v pytlíku, protože jsem chtěla vyzkoušet jejich polotovary. Jednalo se o italský produkt, který je bez glutamánu, palmového oleje, barviv i konzervantů, což je velmi příjemné zjištění. A jaké bylo risotto chuťově? Musím říct, že mi chutnalo a jako rychlý oběd určitě obstojí. To, co se prodává v Česku rozhodně takovou kvalitu nemá.
A protože jsem měla pocit, že si toho vezu zpátky domů málo, nakoupili jsme ještě jedno mega balení těstovin, kde v krabici byly různé druhy těstovin z různých regionů Itálie. Ačkoliv se jedná spíše o takové turistické balení, těstoviny už jsme doma vyzkoušeli a jsou chuťově dobré. A hlavně nám aspoň chvíli vydrží :)

Na téma jídlo v Itálii bych tady mohla psát ještě dlouho, ale lepší než jakýkoliv článek a vlastní zážitek :)


pátek 14. září 2018

Naše cestování po severní Itálii - 3.část

Seriál o našem italském dobrodružství pokračuje a já doufám, že jste se ještě nezačali nudit. Dnes musím začít vyprávění místem, které patřilo k těm nejkrásnějším, co jsme navštívili. Jedná se o perlu ligurského pobřeží - oblast Cinque Terre. V doslovném překladu tento název znamená "Pět zemí" a to proto, že je jedná o pět malebných vesniček nedaleko od sebe vystavěných na strmých útesech.  Konkrétně jde o vesničky: Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza a Monterosso. Místo je součástí dědictví UNESCO a širší okolí je také národním parkem Cinque Terre.


Jak už jsem řekla, vesnice jsou opravdu vetknuty do strmých skal, takže doprava autem je velmi složitá a nepohodlná. Navíc v místě není mnoho parkovacích míst, takže návštěvu autem rozhodně nedoporučuji. Na druhou stranu ale všech 5 míst propojuje železnice, kdy koleje často vedou dlouhými tunely vytesanými to útesu. To mne velice překvapilo, jak dobře tu železnice funguje. Jízda vlakem je tedy jedním ze způsobů, jak se sem vůbec dostat. Další způsob, který jsme využili i my, je plavba lodí. Autem jsme dojeli do většího města Porto Venere a zde koupili denní lístek na loď (za 32 EUR), která pendluje celý den mezi jednotlivými vesničkami. Můžete vystoupit, kde chcete a pak zase na loď nastoupit. Z moře není přístupná pouze Corniglia, která sídlí vysoko na útesu a vůbec nemá přístav.


Mě osobně se nejvíce líbily vesničky Riomaggiore a Manarola. V Manarole jsme nakonec vystoupili a užili si tam pár hodin čilého turistického života. Možná vám název vesničky nic neříká, ale vsadila bych se, že jste ji už někdy někde na fotce viděli. Patří totiž k velmi často fotografovaným místům. Samozřejmě musíte počítat s tím, že v letní sezóně je tu hodně nabito, protože se jedná o atraktivní místo. Stejně tak i ceny se pohybují výše. Ale s tím se nedá nic dělat, můžete se na to pouze připravit. My si třeba na cestu připravili zapečené toasty a vychlazené pivko jsme si koupili v supermarketu. Pak jsme si prostě na oběd sedli na lavičku, pozorovali dění okolo a měli se skvěle. Peníze ušetřené ze předraženou pizzu jsme potom využili smysluplněji při dalším poznávání.
Ty nádherné výhledy, které jsem za celý den měla možnost vidět, budu mít před očima ještě dlouho a doufám, že v paměti napořád. Jestli budete v Itálii někde relativně poblíž, nesmíte toto místo vynechat. Věřím, že před a po sezóně je to tu ještě kouzelnější než v nabitém srpnu.
Riomaggiore

Monterosso

Corniglia

Manarola


Po týdnu stráveném v naší základně u Janova jsme měli naplánovaný přesun severovýchodním směrem do Padova. Po cestě jsme se zastavili na pár hodin ve Veroně a tohle město mne také moc potěšilo. Je mi líto, že jsme měli tak málo času, protože jsme vůbec nestačili vidět vše, co jsme chtěli (např. koloseum). Původně jsme si mysleli, že se sem ještě třeba vrátíme jiný den, ale čas pádil jak stádo splašených koní a už jsme se k tomu nedostali. Jako správní turisté jsme tedy alespoň rychle prošli historické centrum, které je opravdu dech beroucí a nádherné. Musím zmínit náměstí Piazza delle Erbe (Zelný trh) a nedaleký dům patřící rodině Capuletů (Casa de Giulietta), kde se nachází proslulý Juliin balkón. Dovnitř domu jsme ale nešli. Zůstali jsme pouze na nádvoří, protože davy turistů nám nebyly moc příjemné. Památek a historických staveb je ve městě opravdu hodně, ale nebudu vyprávění zdržovat jejich výčtem. Spíš mne překvapilo, že v takovém místě, kde historie přímo dýchá je opět tak velká koncentrace obchodů s luxusní módou. Mraky a mraky obchodů všech možných značek na nás vykukovaly na všech hlavních turistických tazích. No jo, Itálie je prostě země s módou spojená, takže ji člověk najde všude, i tam, kde by ji nečekal. Já jsem ale spíš vyhledávala malé obchůdky s místní gastronomií a to mne Veroně také potěšila. Našla jsem několik krásných míst s místními lahůdkami a hlavně domácími těstovinami všech možných druhů. Více o dobrůtkách, které jsem si pořídila vám ještě napíšu později.

Druhým místem, kde jsme byli ubytování byla Padova, jak už jsem zmínila dříve. Zde jsme na rozdíl od předchozího venkovského sídla bydleli v masovém hotelu Best Western. Pokoje byly krásné a pohodlné a snídaně přímo královská a přitom levná. Padova je univerzitní město a navíc jsme sem přijeli těsně po významném svátku. Takže celé město bylo doslova vymetené, protože studenti ještě měli prázdniny a místní užívali volna někde mimo. Musím říct, že tak prázdné město jsem snad ještě neviděla. Mimo centrum člověk těžko potkal živáčka a v centru by se lidé dali pomalu spočítat na prstech ruky. Padovu asi nebudu dávat na svůj seznam top navštívených míst, ale i tak je zde plno zajímavého k vidění. My jsme třeba byli navštívit nejstarší botanickou zahradu v Evropě s krásnou venkovní a ještě hezčí skleníkovou expozicí. Vstup stál 10 EUR, tak jsme přemýšleli, zda vůbec jít dovnitř, ale nakonec jsme šli a užili si to. Jednou z největších turistických atrakcí ve městě je bazilika svatého Antonína, která působí opravdu majestátně. Dozvěděla jsem se, že se řadí vůbec k nejvýznamnějším chrámům v Itálii.  Aby to naše cestování nebylo jen suché obcházení památek, museli jsme si to čas od času zpříjemnit posezením v nějakém pěkném místním podniku. A v Padově jsme úplně náhodou narazili na restauraci s malebnou zahrádkou ve stínu a zurčícím potůčkem hned vedle. A dítě navíc v tu dobu spalo v kočárku, takže bylo jasno. Tento oběd byl asi nejlepším jídlem za celou naší dovolenou - poctivé, chutné a domácí.
Aby to naší dcerce Emě nebylo líto, našli jsme jí krásné hřiště (a byli jsme tu byli opět sami), kde byl dokonce i výběh se slepicemi a husami, takže o zábavu bylo postaráno. Zaujalo mne, že v Padově jezdí tramvaje, které ale vypadají jako trolejbusy. Proud je totiž veden kolejí v zemi, vozy mají kola a nemají trolej. Takhle hezky to mají vymyšlené, aby natažené dráty nehyzdily místní historické centrum. No třeba se tento vychytaný systém někdy dostane i do Čech :)




Z Padova to vůbec není daleko na jih Lago di Garda. Původně jsem se sem ani nechystali, ale když jsme si uvědomili, že jsme opravdu blízko a už nemáme moře, tak musíme vidět alespoň jezero :) Já jsem od mnoha kamarádů už několikrát slyšela na Lago di Garda samou chválu, ale pro mne samotnou to nikdy nebylo nějaké MUST SEE místo. Když jsme ale dorazili na místo a viděla jsem tu nádheru, věděla jsem, že jsem se spletla a že toto místo rozhodně za navštívení stojí. My jsme vyjeli po obědě a zamířili do Peschiera del Garda, což je letovisko na jihu jezera a pro nás to bylo časově nejvýhodnější místo. Lago di Garda je opravdu velké a obklopuje ho opravdu hodně vesniček a letovisek. O těch ostatních vám bohužel nic neřeknu, ale Peschiera del Garda se mi zalíbila velmi. Na mne to působilo, že jsem u moře, i když moře bylo bůhví jak daleko. Hned jsme se šli vykoupat a čekali chladnou vodu. Překvapilo mne ale, jak byla příjemně osvěžující, vůbec ne studená. Osušky jsme si prostě hodili na zem u takového improvizovaného vstupu do vody a po koupání seděli na kamenech. Musím však říct, že to snad byla lepší koupačka než tenkrát na pláži za 20 EUR :D Ta scenérie a hory tyčící se majestátně na obzoru jsou opravdu působivé. Po koupání to chtělo nějaké osvěžení a tak jsme našli místní hospůdku hned u břehu jezera a vychutnávali si západ slunce spolu s vychlazeným pivkem a dobrou pizzou. Z Peschiery del Garda jsme odjeli až po setmění, ale cesta domů byla docela rychlá a každá minuta u jezera stála za to. Rozhodně se sem chci někdy vrátit, abychom mohli celou oblast lépe prozkoumat.


Naše dobrodružství už se pomalu blížilo do finále a poslední highlight na cestě byly Benátky. Já i můj muž už jsme v Benátkách kdysi byli (každý zvlášť), ale moje mamka, která byla s námi, tam nebyla, tak jsme byli zvědaví na její reakce. Ono s těmi Benátkami je to složité - často je lidé milují nebo nenávidí. Já tedy patřím asi někam doprostřed. Líbí se mi ty úzké uličky protkané kanály - vždy si říkám - proboha, jak někdo mohl postavit takové město na vodě na kůlech? :) I architektura je zde nádherná a najdete tu mnoho výjimečných budov (např. na známém náměstí San Marco). Na druhou stranu popularita Benátkám moc neprospívá. V sezóně je zde přelidněno a draho. Místní se honí hlavně za výdělkem. To velmi ubírá na atmosféře a prožitku. Chcete se projet gondolou? Tak si připravte 80 EUR. Mne to tedy nikdy nelákalo, ale i kdyby jo, tak tolik peněz bych za to rozhodně nedala. To si raději dojdu na pořádnou večeři s mořskými plody.
Nechci tady ohledně Benátek vyprávět o pamětihodnostech, to si určitě každý může vyhledat sám. Raději se s vámi podělím o jeden špatný zážitek a smutnou zkušenost, která byla ale naštěstí za celou naši dovolenou jediná. Pokusím se to hodně zkrátit, protože ta historka je na román.

Protože Benátky jsou od Padovy (kde jsme bydleli) cca 20 minut a v Benátkách se špatně parkuje, rozhodli jsme se, že pojedeme vlakem. Na nádraží byly pouze dvě klasické prodejní přepážky, ale mnoho automatů na koupení lístků. Tak jsme ho využili i my a koupili si lístek (za 3,45 EUR jedna cesta). Jedeme vlakem a asi v půlce cesty nám začala nějaká Italka nadávat, že překážíme kočárkem v chodbičce. To byla sice pravda, ale vše tam bylo hrozně úzké a i složený kočárek by tam překážel stejně. Italka očividně docela dobře mluvila anglicky a pustila se do nás až to nakonec vyústilo v to, že prý co se cpeme do Itálie, že máme raději zůstat doma. V tu chvíli jsme dorazili na nádraží v Benátkách, které se jmenovalo Venezia Mestre, stejně jako jsme měli na lístku. Pochopili jsme, že jsme ještě na pevnině a že ty pravé turistické Benátky to ještě nejsou. Na světelné tabuli jsme zjistili, že další zastávka, kde vlak končil je Venezia Santa Lucia. Došlo nám tedy, že to je stanice, kam potřebujeme, ale zároveň nám došlo, že lístek máme pouze do stávající stanice. Riskli jsme to, nevystupovali a jeli dál, s tím, že si když tak lístek koupíme ve vlaku u průvodčího. Pár minut před zastavením teprve přišel průvodčí a hned začal nadávat, že nemáme lístek až do finální stanice a začal vyhrožovat pokutou 200 EUR. Snažili jsme se mu vysvětlit, že je to omyl, že jsme se spletli a že samozřejmě částku do naší stanice doplatíme. To prý nejde a my jsme podvodníci. I když jsme s sebou měli kočárek s malým dítětem a bylo jasné, že nejsme žádní bezdomovci, byl neoblomný, nepříjemný a nadával na nás. Korunu tomu nasadila ta Italka, která vystupovala a začala se nám smát, že prý dobře nám tak a ještě na nás průvodčímu v italštině začala žalovat. Byla to smutná situace, když vidíte, jak se k turistům, kteří jim přinášejí do země peníze, chovají. Můj muž se snažil všemožně argumentovat a být slušný, ale ruce se mu svíraly v pěst. Nakonec nám dal průvodčí každému pokutu 35 EUR (připomínám, že lístek stál 3,45 EUR). To už se manžel neudržel a začal na něho křičet a nadávat, stejně jako průvodčí nadával nám. Kvůli malé dcerce jsme ale nechtěli riskovat nějaké pletky s místní policií a tak jsme náš boj raději vzdali. Rychle jsme zaplatili a svižně odešli, protože nám z těch lidí bylo vážně špatně. Čert vem peníze, ale na tu jejich aroganci jen tak nezapomenu.



Cesta autem domů už byla o něco kratší než cesta tam, protože jsme už byli severněji. Opět jsme vyjeli odpoledne a dorazili v noci. Vše naštěstí probíhalo dobře, ale hned po přejetí českých hranic nás přivítaly uzavírky, zúžení silnice atd. Však to všichni znáte. Po projetí tolika kilometrů mimo republiku si už člověk trochu zvykl na nějaký standard silnic....no a bylo nám líto, že u nás se toho asi jen tak nedočkáme. Ale měla bych moje povídání zakončit pozitivně už jen proto, že celá naše dovolená rozhodně pozitivní byla a vlastně téměř vše se vydařilo. Zážitků máme milion a díky tomu, že je tady sepisuji na ně jen tak nezapomeneme. Jako z každé lepší dovolené, tak i teď se chystám udělat fotoknihu, ale fotek je spousty a to ze tří zdrojů. S mojí energickou dcerou, která spí přes den hodinu se k tomu dostanu asi až po večerech, takže si dávám úkol, abych to stihla aspoň do Vánoc. Co myslíte, zvládnu to? Vy, co také vytváříte fotoknihy určitě víte, že to není jednoduché a sežere to velké množství času, ale výsledek pak stojí za to.


A na závěr ještě jeden vtip na pobavení. Po celé Itálii prodávají poštovní známky (1,30 EUR), které mají QR kód a vy si tak pomocí kódu můžete vystopovat, kde se váš poslaný pohled právě nachází a jestli už byl doručen příjemci. Pohledy jsme poslali hned druhý den pobytu v Itálii, neustále jsme je "trackovali" a pořád se ukazovalo, že nebylo doručeno. Po 14 dnech, kdy jsme se vrátili do Prahy, už mě to přestalo bavit a pohled stejně nikdo nedostal. Ačkoliv jsme posílali pohledů hodně a z různých míst a v různé dny, všechny shodně došly domů až 14 dní po našem návratu. Takže trvalo měsíc než došly k adresátům. Ale hlavně, že si je můžete vystopovat :D

P.S. Komu to nestačilo, tak ještě chystám článek, kde ukážu dobrůtky, které jsem si z Itálie přivezla :)