úterý 28. srpna 2018

Naše cestování po severní Itálii - část 1.

Tuto cestu jsme chtěli uskutečnit už několik let, ale nikdy nebyl dostatek času a pak přišlo miminko, tak se plán opět odsunul. Letos to ale konečně vyšlo a vy můžete níže posoudit, jak se nám naše cesta vydařila. Existovala ještě jedna ambicioznější verze, kdy jsme chtěli jet až do Toskánska, ale vzhledem k tomu, že jsme cestovali s 20 měsíční dcerou, museli jsme to upravit tak, aby to vyhovovalo především jí. Naším cílem byl Janov (konkrétně  Bogliasco 5 km od něj) a z této základny jsme chtěli podnikat různé výlety. V druhé polovině cesty jsme se pak chystali na několik dní posunout víc na sever do Padovy s tím, že cesta domů pak už bude trochu kratší.


Na cestu jsme vyrazili pozdě večer, abychom cestovali na noc a naše Ema tak mohla většinu času prospat. Dalším důvodem byla i mnohem nižší teplota v noci, menší provoz a žádné zácpy. Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad, protože cesta opravdu proběhla bez problémů. Zvolili jsme trasu přes Plzeň, Mnichov, Brenner, Bolzano a pak směrem domů na Janov. V Německu se žádné mýtné neplatí, ale v Rakousku si musíte koupit 10 denní známku. Navíc je pak ještě několik úseků, kde musíte zaplatit extra mýto (právě například Brennerský průsmyk). No a pak přichází Itálie, která je pro motoristy bohužel docela drahá, protože nejen, že je drahý benzín, ale drahé je i mýto, které musíte na dálnicích platit. Existují samozřejmě i rychlostní silnice, kde se mýto neplatí, ale je dobré si cestu naplánovat a zjistit, zda se vám vyplatí ušetřit 2 hodiny času nebo 10 euro. My jsme raději šetřili ten čas a sice je to drahé, ale síť a kvalita dálnice je v Itálii opravdu na dobré úrovni a cestuje se velmi příjemně. My jsme na předběžný odhad našich výdajů za mýto využili portál autostrade.it, kde vám po zadání trasy spočítají náklady, což je užitečný pomocník.




Dost bylo o cestě, teď už se přesuneme do Itálie, do našeho prvního ubytování Agriturismo Le Pale v Bogliascu (foto výše). Tohle kouzelné místo jsme našli přes internet vlastně náhodou a hned si ho zarezervovali. V dubnu už měli pro nás poslední apartmán, ale přesně ten, který jsme chtěli. Le Pale je magické místo ukryté v kopci plném olivovníků, s terasami na kterých najdete skleníky s různými plodinami. Do poloviny kopce vás vyveze auto, které má ale i na jedničku co dělat, aby takový kopec a zatáčky vůbec zvládlo. Druhá polovina kopce, přímo do ubytování už je pouze pro pěší a čeká vás tu hezkých 135 schodů (ano, dali jsme si tu práci to spočítat) a pak nádherná oáza a božský výhled. Pro zavazadla tu vybudovali roztomilou zubačku, takže se nemusíte bát, že se s kufry budete tahat pěšky. My jsme byli ubytování v krásném apartmánu Gardenia, který měl z okna ložnice výhled na moře a hlavně jsme měli jako úplně jediní soukromou terasu, kde kromě stolku se židlemi byly i dvě lehátka a slunečník. I z terasy byl částečný výhled na moře. A řeknu vám - ty snídaně, večeře a sklenka vína na téhle terase - to je prostě ráj. Určitě si nepředstavujte, že jsme byli v nějakém luxusu, ale vše bylo útulné a čisté a vybavením i okolím jsme si připadala, jak když jsme přijela na prázdniny ke staré italské tetičce. Prostě jako doma a to bylo na tom nejlepší. Majitelé byli také velmi příjemní a srdeční lidé a za příplatek nabízeli snídaně i večeře. My jsme toho ale nevyužívali a vařili si sami (když jsme měli tak krásnou terasu, že) nebo se stravovali někde venku. Jako bonus má Agriturismo Le Pale krásný menší bazén s nezapomenutelným výhledem a také dětské hřiště i vnitřní dětský koutek. To byla vlastně i taková naše podmínka, protože jsme chtěli, aby měla i dcera možnost nějakého vyžití. A řeknu vám - houpat se na houpačce a z překrásného kopce koukat na moře - to si nechám líbit :) Tohle ubytování rozhodně není pro každého, ale komu nevadí trochu chodit a za to miluje klid a krásné výhledy, tak tady bude správně.


No a už je na čase začít vyprávět také něco o tom, co jsme viděli. Celá pobřežní oblast kolem Janova je moc hezká. Stačí se jen projíždět autem silnicí podél moře, koukat na malebné domky i honosnější vily a srdce vám poskočí. Od Janova jsem zase tolik neočekávala, ale moc mile mne překvapil. Město má nádherný přístav (což samozřejmě souvisí s dlouhou historií), kde se zajímavě doplňuje stará, původní architektura s tou novou a velmi moderní. Hned v přístavu je Akvárium (myslím snad největší v Evropě), které jsme navštívili a moc si to užili. Vstup pro dospělého stojí 26 EUR, ale vyplatí se to, protože k vidění je hodně. Nejvíc se mi asi líbilo velké akvárium s kapustňáky a pak panoramatické akvárium s delfíny - to je balzám na duši. A taky mne překvapil malý bazének, kde jsou ryby (např. rejnok), na které se můžete sáhnout. Prohlídka vám zabere nejméně 2 hodiny. My se kvůli Emě nemohly všude dlouho zastavovat, jinak by jí to přestalo bavit.
Janov má dále historickou část zapsanou v seznamu UNESCO, za zmínku rozhodně stojí třeba slavné náměstí Ferrari s krásnou fontánou, která vynikne hlavně v noci. Zjistili jsme také minimálně 3 vyhlídková místa na celé město a přístav, ale neměli jsme čas všude zajít. Hned poprvé, co jsme v Janově byli jsme ve starém přístavu - Porto Anntico narazili na přistěhovaleckou čtvrť. Většinou se jednalo o černochy, ale bylo tam i plno Indů a Pakistánců, kteří buď měli svoje obchůdky nebo prodávali zboží rovnou na ulici. Někteří byli klasicky dotěrní a cpali vám zboží přímo do ruky a pomalu vás nutili koupit. Píšu to proto, že mě situace italských migrantů celkem zajímá. Myslím si, že Itálie to musí mít velmi složité, když právě do této země logicky proudí nejvíc uprchlických člunů z Afriky. No a když trochu přeskočím, potkávali jsme černochy během našeho cestování vlastně všude a docela hojně. Většinou se ale jen poflakovali nebo prodávali napodobeniny kabelek na dlažbě u metra. Každý si o tom musí udělat názor sám... To jsem ale trochu odbočila a teď už zase k cestování.



Jak jistě někteří z vás ví, já jsem hlavně milovnice Řecka a v Itálii jsem byla naposledy se základní školou v Caorle. Mnoho věcí mne tedy celkem překvapilo a nutně jsem je musela porovnávat s tím, co znám z Řecka. Velký šok pro mne byla zkušenost s plážemi. My se za celý 11 denní pobyt koupali v moři asi 3, z toho 2 dny jsme u moře strávili většinu dne. Chtěli jsme tedy kvůli pohodlí lehátka a hlavně slunečník i kvůli Emě. Já jsem zvyklá z Řecka, že set dvou lehátek a slunečníku stojí max. 10 EUR. No a tady, na malé pláži v městečku Recco jsme nejlevnější set našli za 20 EUR, ve vedlejším podniku měli u baru ještě bazén a tam chtěli rovnou 35 EUR za set!!!! No to byl pro mne šok, který se následně ještě prohloubil, když jsme zjistili, jak příšerná je to pláž, plná velkých kamenů ve vodě. Voda byla i celkem špinavá, musela jsem se jít po každém koupání osprchovat od řas. I za takovou cenu lehátek a kvalitu pláže bylo ale všude docela plno. Tohle městečko bylo nádherné na večerní procházku a večeři na břehu moře, věděli jsme ale, že tady už se znova rozhodně koupat nebudeme. Příště jsme tedy zkusili štěstí na pláží v Sori. Zaparkovat někde se ukázalo jako nadlidský úkol a sehnání lehátek i se slunečníkem stejně tak. Nakonec se ale podařilo, i když opět za šílené ceny. Tentokrát jsme měli set na pláži za 24 EUR, ale pláž byla hezká, voda čistá a u baru byl ještě velký dětský bazének, kde si naše dcera celkem vyhrála. Stejně se ale neodpustím připomínku, že v Řecku jsou pláže mnohem hezčí a voda průzračná a většinou chtějí kolem 6-10 EUR za set, někde se platí pouze konzumace. Vše je ale pouze otázkou nabídky a poptávky a dokud budou lidé ochotní toto platit, tak si to Italové budou kasírovat...

O dalších místech, které jsme navštívili napíšu již brzy v 2. části



sobota 25. srpna 2018

Chlebíky zapečené s rajčaty

Tuhle dobrůtku si doma k večeři dáváme docela často a o to víc ještě teď v létě, když mám přísun čerstvých rajčátek ze zahrádky. Inspirací pro mne byla doba, kdy jsem pracovala v Řecku, v jedné lepší středomořské restauraci. Dělali tam totiž podobné chlebíčky v rámci couvertu a já si je oblíbila. Nazývali je tam tenkrát bruschettou a já v té době ani moc netušila, jakou bruschettu dělají v Itálii. Takže jsem ochotně převzala název a spojila si ho s touto verzí. No a doteď doma tyto chlebíky nazýváme po našem jako bruschetta. A asi je to srdeční záležitost, ale mám je mnohem radši než klasický předkrm bruschetta známý z Itálie. Na názvu ale vlastně vůbec nezáleží. Udělejte si tyhle chlebíčky taky a uvidíte, že je to skvělá varianta rychlé teplé večeře.
Jo a ještě taková zajímavost. To je poprvé, co jsem dělala nějaké jídlo čistě a jen kvůli focení. Jak jsem psala, my si chlebíky děláme k večeři a jíme až kolem deváté večer. Tou dobou ale už není žádné světlo a tak bych nemohla udělat žádnou pěknou fotku. Takže jsem si extra porci chlebíčků připravila ještě dopoledne, abych vám mohla nabídnout i pěknou fotku ke koukání :)


Suroviny:
na 2 porce
2 malé ciabatty (plátky bílé bagety)
4 větší rajčata
2 jarní cibulky
1 stroužek česneku
100 g strouhaného sýra gouda
sůl, pepř
olivový olej
pár lístků bazalky

Postup:
Rajčata rozřízneme napůl a vydlabeme semeník i s tekutinou. Dužinu nakrájíme na malé kostičky do misky. Cibulku nakrájíme na kolečka i s trochou zelené části. Česnek buď nakrájíme nadrobno nebo prolisujeme a i s cibulkou přidáme k rajčatům. Zeleninu posolíme a necháme trochu odstát. Mezi tím si podélně rozřízneme ciabatty a troubu zapneme na 180°C. Rajčata pustí ještě trochu vody, tu slijeme pryč. Přilijeme asi lžíci panenského olivového oleje, opepříme a přidáme trochu sýra a nasekanou bazalku. Zeleninou směs dobře promícháme a rovnoměrně jí rozdělíme na ciabatty. Každý kousek chleba pokryjeme strouhaným sýrem a dáme na plech vyložený pečícím papírem zapéct do trouby na cca 5-10 minut, než sýr zezlátne. Můžeme použít i funkci grilu.