čtvrtek 25. dubna 2019

Bramborové bylinkové tyčinky - bezlepkové

Tento recept vznikl tak nějak náhodou, ale o to víc se myslím povedl. Snad poprvé jsem totiž vyhrála jednu soutěž na instagramu, kde byla výhrou sada bezlepkových muk (kukuřičná, rýžová, cizrnová, čočková, pohanková). Výhra mne samozřejmě moc potěšila a hned jsem přemýšlela, jak mouky otestuji. Zkušenosti jsem doteď měla jen s rýžovou, ostatní jsou pro mne novinkou a budou ještě do budoucna předmětem různých pokusů, tak se můžete těšit. Teď už ale k dnešnímu receptu- jsou to skvělé pečené tyčky, které se při jakékoli společenské sešlosti určitě neztratí. Zatím jsem je testovala pouze na mne a manželovi, ale můžu říct, že stojí za to a trochu připomínají bramborové tyčky od Bohemia. Rozhodně jsem je nedělala naposledy :)
Než se vrhnu přímo na recept, chtěla bych ještě vyzdvihnout solný květ z Mallorky Flor de Sal, o kterém jsem se dozvěděla od Janiny ze Zasadnezdrave. Jestli tuto sůl neznáte a jste kulinářskými nadšenci jako já, určitě si o ní přečtěte víc. Já jsem zatím vyzkoušela pouze jeden druh - sůl se středozemními bylinkami, ale musím říct, že jsem opravdu nadšená. Tato příchuť je docela výrazná, takže stačí málo a dodá vašim jídlům nový rozměr chuti.


Suroviny:
100 g jemné kukuřičné mouky
100 g rýžové mouky
50 g jemných bramborových vloček
(ty seženete různě na eshopech, já je třeba koupila na farmářských trzích)
1,5 lžičky sušeného droždí
1 lžíce cukru
1,5 lžičky bylinkové soli Flor de Sal (nebo jiné)
4 lžíce kvalitního olivového oleje + olej na potření
l lžíce jemně sekaného čerstvého rozmarýnu
cca 200 ml vlažné vody
hrubě mletý pepř a černý seznam na posypání

Postup:
Všechny sypké suroviny smícháme v míse a pokapeme olejem a promícháme jako na drobenku. Postupně přiléváme vlažnou vodu a mícháme ručně nebo v robotu tak dlouho, dokud nedostaneme tuhé kompaktní těsto (vodu není nutné využít všechnu). Nakonec do těsta přisypeme čerstvý rozmarýn.
Tyčky jsou nejlépe dělat pomocí cukrářského sáčku. Stačí si ustřihnout trochu širší otvor, dát těsto do sáčku a pomocí něj rovnou na plech s pečícím papírem dělat cca 10 cm dlouhé tyčky. 
Než začneme stříkat tyčky na plech, rozehřejeme si troubu na 190°C, Tyčky na plechu potřeme olivových olejem a posypeme libovolným posypem. Já jsem zvolila na jednu část hrubě mletý pepř a na druhou část černý seznam. Jestliže do těsta již použijete bylinkovou sůl, nedoporučuji sypat solí i z vrchu. Pečeme cca 10-12 minut dozlatova.
Nejlepší jsou tyčky čerstvé, v den upečení.





čtvrtek 11. dubna 2019

Pečené mini-donutky

Také se Vám sbíhají sliny, kdykoli jdete kolem výkladní skříně obchodu s americkými koblihami nebo-li donuty? Mně tedy ano a občas si nějaký i koupím. Ale moc dobře vím, že je to opravdová kalorická bomba, takže se to snažím nepřehánět. Dnes mám ale pro vás recept na mini koblížky, které se tolik vyčítat nemusíte. Nejsou totiž smažené, ale pečené v troubě a také poleva je z nutričního hlediska trochu přijatelnější. Použitý jogurt pak dodá donutům vláčnou strukturu.
Já jsem tentokrát dělala opravdu mini-kousky, ale můžete si klidně udělat i větší, záleží na formě. Já jsem tu mojí pořídila na Aliexpressu, ale podobné seženete i běžně v domácích potřebách. Na ozdobu jsem použila kromě pistácií i  lyofilizované maliny, které jsou neuvěřitelně efektní a posunou koblížky zase o level výš.


Suroviny:
4 vejce
1 a 1/2 hrnku cukru krupice
2 lžičky jedlé sody
1/2 lžičky soli
2 kelímky bílého jogurtu
1 hrnek oleje
cca 3 a 1/2 hrnku hladké mouky
2 lžičky mandlového extraktu


100 g kvalitní hořké čokolády
100 ml smetany na šlehání

loupané nesolené pistácie
lyofilizované maliny

Postup:
Vejce s cukrem, sodou a solí prošleháme v robotu "K" metlou asi 2 minutky, jen dokud se suroviny nespojí. Přilijeme jogurt a olej a opět pár minut prošleháme. Nakonec přidáme mouku a po ní i mandlový extrakt a tentokrát důkladně šleháme, dokud nevznikne hladké, polotekuté těsto. Troubu předehřejeme na 180°C a formu na donuty vymažeme tukem. Já osobně si těsto dávám do velkého cukrářského sáčku a jednoduše jím tak naplním jednotlivá kolečka ve formě. Jde to mnohem lépe a rychleji než lžící. Otvory ve formě neplníme až po okraj, donuty by po upečení byly příliš nafouklé. Donutky pečeme 10-15 minut, podle jejich velikosti. Necháme je vychladnout na mřížce. 
Na polevu si připravíme čokoládovou ganache tak, že v kastrůlku ohřejeme (nevaříme) smetanu a do horké smetany nalámeme čokoládu, kterou za občasného míchání necháme ve smetaně rozpustit. Je důležité, abychom získali hladkou a jemnou strukturu. Ganache necháme lehce zchladnout, aby při polévání příliš rychle neztékala. Vychladlé donutky si rozložíme na mřížku a poléváme je čokoládovou polevou. Dokud není čokoláda ztuhlá posypeme koblížky nahrubo rozdrcenými pistáciemi nebo lyofilizovanými malinami.




úterý 26. března 2019

Letem světem Amsterdamem

Už je to půl roku, co jsme byli na naší dobrodružné dovolené v Itálii a řekli jsme si, že je akorát ten pravý čas zase si trochu oddychnout. Delší dovolenou si přeci jenom necháváme zase na léto a tak se nám nejvíce zamlouval nějaký krátký a intenzivní city break. Navíc jsme měli zajištěné hlídání dcery a mohli jsme tak vyrazit s mužem jenom my dva. Nakonec jsme se rozhodli pro Amsterdam, který je relativně blízko a kde jsme ani jeden ještě nebyli.  Protože jsme pobyt plánovali na 3 dny, zvolili jsme cestu letadlem (s Easy Jetem), protože autem by to na tak krátkou dobu nedávalo smysl.
Odlétali jsme ve čtvrtek pozdě večer a zpátky se vraceli v neděli večer, takže jsme před sebou měli téměř 3 celé dny volna.


V knihovně jsem si před cestou půjčila průvodce a udělala krátký research na internetu, ale musím říct, že jsme si náš pobyt vlastně ani moc neplánovali a vše nechávali volně plynout. V poslední době se mi totiž celkem osvědčilo jít cestou „nečekej nic a dostaneš hodně“.
Amsterdam je v Evropě obecně celkem známý turistický cíl a každý z nás si s ním určitě spojí plno asociací. Tak to bylo i u mě – vím, že je to město kol, tulipánů a sýrů a také je to ráj pro uživatele marihuany. Ačkoliv tohle všechno jsem dávno věděla, stejně mě některé věci přímo na místě překvapily.
Ano, kola jsou v Amsterdamu naprosto všude a jezdí na nich pomalu všichni místní. Ulice jsou obsypané přeplněnými stojany na kola v takové míře, že když chcete někde uzamknout to vaše, máte problém najít místo. Nikdy v životě jsem neviděla takovou koncentraci kol, konkrétně třeba před hlavním nádražím. Infrastruktura pro cyklisty je tam na velmi vysoké úrovni, takže je tam opravdu radost na kole jezdit. To v Praze byste se báli, že Vás někdo srazí...Samozřejmě i my jsme si kola na jedno odpoledne půjčili a musím říct, že to byl skvělý zážitek. Člověk se vlastně sám sebe ptá, proč i doma na kole nejezdí víc. Jak už jsem ale zmínila, pohybovat se v centru Prahy na kole není zase takové terno a má to svá úskalí. To v Amsterdamu jsme si to užili se vším všudy a protože je tam všude rovinka, není to ani pro méně zdatnější jedince nic složitého. Díky kolům jsme navíc mohli za krátký čas město rychle poznat a vytyčit si místa, kam se chceme podívat podrobněji. Já jsem si navíc ke kolu vymínila i košíček, do kterého jsem si později uložila čerstvé tulipány koupené na místním trhu a připadala jsem si jak hlavní hrdinka z romantického filmu, která v košíku na kole vozí čerstvé bagety a květiny, jež ráno pořídila na trhu :) Určitě také doporučuji projet si na kole stezku podél moře, je to krásné a osvobozující.






Další věcí, kterou jsem sice o Amsterdamu věděla, ale i tak mne překvapila, bylo ono již zmíněné kouření trávy. Vůně (nebo chcete-li zápach) marihuany byla totiž ve městě všudypřítomná, ať jsme se hnuli kamkoliv. Centrum navíc lemovali různá „muzea“ canabisu, obchody s rozličnou škálou semen a hlavně známé coffeeshopy. No a co by to bylo za návštěvu Amsterdamu, kdybychom do takového coffeeshopu nezavítali i my. Zážitek to byl rozhodně zajímavý  a když k tomu člověk přistupuje s mírou, tak si myslím, že to není nic špatného.  Díky trávě se ale do Amsterdamu stahuje i hodně podezřelých lidí a tak se musíte mít na pozoru. My jsme však žádnou špatnou zkušenost nezaznamenali.
Když se posunu dál, tak mi dáte určitě za pravdu, když řeknu, že každý si Holandsko určitě spojí s tulipány. Já, jako typická ženská, květiny miluju a tak mne opravdu těšil pohled na všudypřítomné rozkvetlé nejen tulipány, ale i narcisy a další. Ještě před odjezdem jsme zvažovali, zda si při tak krátkém výletu zabrat jeden celý den na návštěvu proslulého květinového parku Keukenhof, který leží asi 30 km od Amsterdamu. Problém se naštěstí vyřešil za nás, protože Keukenhof otvíral své brány až týden po našem pobytu. Asi je to tak lepší, protože mi nemuselo být tolik líto, že bychom se tam nestačili podívat. Tento květinový ráj si ale rozhodně nechávám na seznamu na jindy.
Ve městě jsme tak alespoň navštívili muzeum tulipánů, kde jsem si koupila cibulky tulipánů a jiřinek a je to tak nejlepší suvenýr, který se mi bude připomínat každý rok na naší zahrádce.


Teď už bych se ale konečně měla více dostat k tomu, co vše stojí ve městě za návštěvu. Ona ale samotná procházka v centru, uličkami mezi vodními kanály, stojí za to.
Amsterdam je opravdu plný různých muzeí, takže jestli je to váš šálek čaje, budete nadšeni. Krom velkých institucí zaměřených na obecné historické sbírky, zde najdete třeba i muzeum kabelek a peněženek a mnoho, mnoho dalších. My jsme navštívili Rijksmuseum (Říšské muzeum), což je největší a nejvýznamnější muzeum Nizozemska a nachází se na obrovském náměstí Museumplein. Ten den totiž nebylo příliš hezké počasí a tak to byl přímo ideální program, navíc, když zde měli mimořádnou expozici zahrnující veškerou Rembrandtovu tvorbu. Fronty do muzea jsou obrovské, takže doporučuji si koupit vstupenku (19 EUR) online, kdy ušetříte asi 2 EURa a hlavně mnoho času. Tak jsme to nakonec udělali i my – zakoupili přes telefon online vstupenky během minutky a hned jsme mohli dovnitř. Rezervace dopředu není nutná.
Ačkoliv jsme si mysleli, že muzeum procházíme hodně svižně, tak jsme tam (i s Rembrandtovou expozicí) strávili asi 4-5 hodin a to jsme opravdu neprošli vše. Kromě malého muzea tulipánů a sýrů už jsme potom do žádného ani jít nechtěli, protože jsme nehodlali všechen čas trávit uvnitř. Rijksmuseum ale za návštěvu rozhodně stojí.
Jedním z hlavních lákadel Amsterdamu je rozhodně rodný dům Anny Frankové (kdo neví, o kom mluvím, tak si dohledá). Tam jsme se samozřejmě také chtěli podívat. Zde se ovšem negativně projevilo minimální plánování naší cesty, protože po příchodu na místo jsme se dozvěděli, že vstupenky se dají pořídit pouze online a na daný čas, ale hlavně, že jsou všechny na nadcházející dny vyprodané. Jak jsme zjistili, tak nějaký malý objem vstupenek jde do prodeje online ještě vždy ten den ráno, ale vstávat kvůli tomu v sedm a nervovat se u internetu, se nám vážně nechtělo. Dům jsme si tak prohlédli pouze z venku, ale ve výsledku jsme měli plno jiných zážitků, takže ani tolik nelitujeme.
Pro milovníky květin, tedy hlavně ženy, doporučuji nevynechat návštěvu plovoucího květinového trhu Singel, kde se prodávají květiny všeho druhu, ale samozřejmě především cibuloviny v čele s tulipány. Trh je postavený na hausbótech a je největším plovoucím květinovým trhem světa. Dnes tu kromě květin koupíte rozličné suvenýry a neustále tu fluktuje velké množství lidí.

Když teď odbočím z vyšší kultury trochu na nižší úroveň, určitě víte, že v Amsterdamu nesmíte vynechat návštěvu tzv. Red Light Districtu, tedy dlouhé ulice na březích kanálu, kde se dívky ukazují a prodávají v malých, červeně podsvícených výlohách se záclonkami. Nechybí zde ale ani větší erotické kluby, lákající především muže-turisty. Nejlepší je projít si ulici až po setmění, kdy má tu teprve tu správnou atmosféru.
No a protože můj muž miluje fotbal, bylo jasné, že v Amsterdamu musíme navštívit proslulý Johan Cruyff stadion, domovský stadion clubu Ajax Amsterdam. Ke stadionu se dá pohodlně dostat metrem (vlakem) nebo autobusem. Protože tento stadion je opravdu obrovský a známý, probíhají zde průvodcované prohlídky (15 EUR), které jsme se také zúčastnili. Původně se mi moc nechtělo, protože fotbal obecně mne moc nebere, ale nakonec musím říct, že mne to celkem bavilo, výklad byl zajímavý a podívali jsme se na zajímavá místa (šatna klubu, tisková místnost, muzeum a samozřejmě vnitřek stadionu).




Co se týká jídla, neřekla bych se je Amsterdam kulinární ráj, ale to rozhodně neznamená, že se tu dobře nenajíte. Určitě tu ale více frčí mezinárodní kuchyně ze všech koutů světa, než nějaké místní speciality. A co je tedy největší kulinární předností města? Rozhodně velmi rozmanitá možnost street food stravování, kdy tyto podniky jsou koncentrované většinou v tzv. bar street uličkách, překypujících bary, hospůdkami či bistry. Taková místa v Praze pořád ještě chybí, i když se to už lepší. Já doporučím nevynechat třeba známou ulici Damstraat, kterou se můžete vydat třeba při cestě do Red Light District.
Co vás při procházkách Amsterdamem určitě upoutá, jsou mnohé cukrárny/pekárny s velikými výlohami plnými rozličných zákusků, vaflí, mini dortíků či makronek. Většinou se jedná o pekárny francouzského typu. My jsme se nakonec drželi na uzdě a ochutnali pouze jednou a to plněné trubičky. Těšila jsem se ještě na ochutnávku vaflí, ale nakonec už na to nějak nedošlo, protože jsme měli královské snídaně v hotelu a později večer už nebyla tolik chuť.
Určitě jsme také nemohli neochutnat místní hranolky, které jsou tzv. hranolky belgického tipu, které jsou silnější a vláčnější, často s různými omáčkami. Byly dobré, ale rozhodně jsem už jedla i lepší. V jedné asijské restauraci jsem si dala skvělý ramen a muž měl vynikající maso s rýží v teryaki omáčce. To nám opět připomnělo, že asijská kuchyně v Praze má ještě docela mezery.

O jídle v Amsterdamu bych tady ještě chvíli mohla mluvit, ale myslím, že mnohem lepší je si to zažít na vlastní kůži, což platí o celém městu. Jak už jsem řekla v úvodu, Amsterdam mne v mnohém překvapil a celkově byl lepší, než jsem si ho představovala. Ačkoliv má cca o 400 000 obyvatel méně než Praha, v některých pohledech mi přišel rozvinutější a také víc kosmopolitní. Už na samotném letišti vidíte znatelný rozdíl, ale je pravda, že to je způsobeno hlavně velkým množstvím letů do zámoří.
Amsterdam rozhodně stojí za návštěvu. Díky své velikosti a také relativně malé vzdálenosti od České Republiky je to ideální cíl na prodloužený víkend.

























úterý 12. března 2019

Smažená rýže se seitanem

Tento recept jsem koncipovala tak, aby jeho příprava byla jednoduchá a hlavně co nejrychlejší. Můžete si tak tohle jídlo zařadit mezi stálice rychlých jídel v případě nouze :) Tedy, pouze za předpokladu, že máte připravenou vařenou rýži. Nejlépe je využít zbytků, třeba po nedělním obědě, ale samozřejmě si můžete uvařit rýži čerstvou. Jídlo je vlastně takovou variací na známé Nasi Goreng, pouze jednodušší. Já jsem tenkrát vytvořila vegetariánskou verzi se seitanem. Ten mi v poslední době chutná mnohem víc než tofu a ani můj muž se na něj netváří kysele :)


Suroviny:
na 2 porce
cca 200 g seitanu
cca 400 g uvařené rýže basmati (nebo jiné dlouhozrnné rýže)
svazek jarní cibulky
2 stroužky česneku
1 lžíce chilli pasty
1 lžíce ketjap manis (sladká sojová omáčka)
trochu rybí omáčky
3 vejce
rostlinný olej
hrst nasekaného koriandru

Postup:
Rozpálíme pánev wok spolu se 4 lžícemi oleje. Vyklepneme do něj rozšlehaná vajíčka a rychle mícháme tak, aby jsme je rozdělili na co nejmenší kousky. Až jsou vajíčka zcela tuhá, vyndáme je z pánve stranou do misky. Seitan nakrájíme na kostičky a rychle osmahneme ve stejné pánvi na 2 lžících oleje. Osmahnutý seitan dáme také stranou a do pánve opět dolijeme trochu oleje a přidáme cibulku nakrájenou na kolečka (i s trochou zelené části) a česnek nasekaný najemno. Když je cibulka zesklovaťělá, přidáme k ní chilli pastu a dobře promícháme. Poté přisypeme rýži za občasného míchání cca 5 minut smažíme a ochutíme sojovou a rybí omáčkou. Do pánve k rýži vrátíme seitan i vejce a vše dobře spojíme. Nakonec hotovou rýži stáhneme z plamene a přidáme čerstvý nasekaný koriandr. Pro zapřísáhlé odpůrce koriandru doporučuji nahradit koriandr petrželkou.





neděle 3. března 2019

Pozvánka na druhý ročník Mamafestu + soutěž o lístek

Už loni jsem Vás zvala na historický první ročník konference a workshopu pro pracující ženy a matky. Sama jsem měla to štěstí, že jsem se loni mohla účastnit a musím říct, že to byl den nabitý informacemi, inspirací, motivací a navíc mohl člověk potkat spoustu zajímavých žen.
Letos jsem se chystala také, ale vypadá to, že mi to nakonec kvůli rodinným záležitostem nevyjde. Tak alespoň pozvu Vás a ještě Vám k tomu naservíruji soutěž o lístky zdarma.


Ale pojďme na to pěkně od začátku. Druhý ročník Mamafestu se koná již nadcházející sobotu 9.3.2019 a slibuje ještě nabitější program než minule. Je určen pro všechny ženy, především mámy, které se chtějí posunout ve svém profesním životě někam dál, chtějí třeba začít podnikat nebo se jen propojit se ženami na stejné vlně. Celý den bude nabitý přednáškami, reálnými příběhy jiných žen a konzultacemi s odborníky. Jak mohu říct sama ze své zkušenosti, získáte mnoho praktických informací, ale načerpáte hlavně inspiraci a příběhy ostatních Vás nakopnou třeba k realizaci vlastních snů. My mámy víme, jak je někdy opravdu složité skloubit kariéru s rodinným životem. Na Mamafestu mimo jiné uslyšíte, jak to zvládají jiné úspěšné maminky.

Letošní ročník bude trochu více zaměřen na vlastní podnikání. Chcete se dozvědět jak úspěšně prodávat na internetu, jak efektivně propagovat vaše zboží třeba na instagramu nebo jak založit vlastní e-shop? To vše se během konference dozvíte. Já jsem se nejvíc těšila na panelové diskuze s mama blogerkami a poté na následný networking, kde se můžete propojit s velmi inspirativními a úspěšnými ženami.

To vše najdete letos v novém, větším prostoru - v divadle Venuše na Švehlovce, na Praze 3.
Lístek na celý den stojí 999 Kč a zahrnuje i malé občerstvení. Se mnou ale můžete vyhrát vstup na Mamafest zdarma :) Stačí se zúčastnit soutěže zde na blogu. Co proto musíte udělat se dozvíte na konci článku.


Zajímá vás víc? Tak se podívejte na podrobný program níže nebo na oficiální stránky  :)

Co druhý ročník Mamafestu nabídne?

Přednášky jsou zaměřené na byznys, cenotvorbu, time-management i na témata on-line marketingu – sociálních sítě, copywriting. Připraví si je pro vás:
       mentorka a konzultantka pro podnikatele Margareta Křížová,
       marketingová čarodějnice Madla Čevelová,
       copywriterka Monika Trojanová,
       specialistka na sociální sítě Klára Mouchová,
       event managerka Aneta Martinek.

Těšte se na dvě panelové diskuze:
       Jiří Rostecký si bude povídat s e-shopařkami Petrou Plemlovou, Jitkou Plevovou a Valinou Kociánovou.
       Michaela Záleská pozvala tři mamablogerky: Katku Osičkovou, Barboru a Míšu Kněžkovou. (tuhle diskuzi určitě doporučuji - Míšu Záleskou a Míšu Kněžkovou znám osobně a jsou skvělé ženy)

S konzultanty pak můžete probrat:
       svoje nápady na podnikání s Luckou Václavkovou,
       SEO tipy a triky s Ondrou Andrem z GetFound,
       UX vašeho e-shopu s Adamem Ježkem z GetFound,
       fonty a které použít na svém webu s Andreou Grigerovou,
       jak dělat PPC prozradí Jana Vnoučková,
       dotazy na téma daně s Lucií Krausovou.

Probereme také možnosti e-shopových řešení, naším partnerem je opět Shoptet. Také se budete moci pobavit se specialisty s firmy Domena.cz na téma domén a hostingu.

A také se představí se svými příběhy čtyři podnikatelky. Úspěch na Hithitu prozradí Jana Červenková, o dětských hračkách bude mluvit Marie Haklová, o prodeji paruk Blanka Pelcová a o Vesnických dobrotách Jana Kuntošová.

Večer se společně seznámíme a popovídáme u vína. V tombole na vás čekají dárky od partnerů například Invia, ScutumWear nebo Biorytme.

Cílem Mamafestu není jen nabírání zkušeností, ale i samotné propojení a seznámení s dalšími lidmi, kteří také podnikají. Podívejte se na stránky, přidejte se k události na Facebooku, kde sdílíme aktuální informace. Pokud máte dotaz, připomínku, chcete spolupracovat,  napište na adam@getfound.cz, iva@getfound.cz.

!!!Soutěž!!!

Chceš vyhrát volný vstup na Mamafest? Já ti ho dám :) Stačí napsat pod tento článek komentář a napsat, co by Vás z letošního programu na Mamafestu nejvíce zajímalo. Já pak z komentářů vylosuji ve středu večer jeden, který vyhraje volný vstup na Mamafest.


středa 6. února 2019

Čokoládové lanýže

Tyto čokoládové lanýže už jsem měla v plánu nějakou chvíli a aniž bych to plánovala, vyšel mi tento příspěvek zrovna na čas Valentýna. Tak jsem se chopila příležitosti obstarala lyofilizované maliny a udělala to trochu na růžovo, ať nám to k tomu Valentýnu pěkně ladí :) Ty naše lanýže se tedy Valentýna nedožijí, protože zmizely během dvou dní. Ale vy jimi můžete překvapit drahou polovičku a garantuji Vám, že budete mít určitě úspěch. Ačkoliv jsou tyto čokoládové bonbóny velmi efektní, zvládnete je raz dva.


Suroviny:
na cca 15 kusů
200 g kvalitní hořké čokolády (60% kakaa)
150 ml smetany 33%
2 lžíce másla
30 g nesolených pistácií
15-20 g liofilizovaných malin

Postup:
Žáruvzdornou mísu postavíme na kastrůlek s vroucí vodou tak, aby se miska vody nedotýkala. Do misky nalijeme smetanu, přivedeme k mírnému varu a přidáme na kousky nalámanou čokoládu a máslo. Směs průběžně mícháme asi 4-5 minut, dokud se zcela nespojí. Mísu sundáme z plamene, necháme vychladnout a již zcela chladnou jí dáme ztuhnout do lednice na několik hodin nebo přes noc. Čokoládovou směs je nutné před zpracováním vyndat z lednice alespoň hodinu předem, aby povolila a dobře se s ní pracovalo. Dvěma lžícemi se z hmoty snažíme tvarovat kuličky, které pak rychle dotvarujeme dokulata rukou. Pracujte velmi rychle, čokoláda taje rychlostí blesku. Nejlépe se pracuje v chirurgických rukavicích, ale zvládnete to i bez nich (dobře si předtím umyjte ruce a sundejte prstýnky). Hotové kuličky obalíme buď v rozdrcených pistáciích nebo rozemletých sušených malinách. Dáme ihned chladit do lednice a uchováváme v chladu. 



pondělí 14. ledna 2019

Těstoviny s fazolkami a lososem

Mám tu pro vás první recept v novém roce. Pro mne je tento rok ve znamení změn. Začala jsem znovu chodit do práce, ale nevrátila jsem se do té původní, našla jsem si jinou, která víc vyhovuje mým současným potřebám. Zároveň dcera začala chodit do jeslí a tak se učíme fungovat v novém režimu. Jestli jsem si předtím myslela, že mám málo času, tak teď to platí dvojnásob. V práci se mi ale líbí a doufám, že mi to vydrží. Samozřejmě se trochu bojím, aby mé pracovní vytížení nemělo negativní vliv na blog, ale budu se maximálně snažit, abych vám i nadále servírovala nové recepty a tipy v pravidelné míře.
A tak možná trochu symbolicky vkládám recept na báječné těstoviny, které jsou na přípravu velmi jednoduché a rychlé, takže je stačíte uvařit i když nemáte času příliš nazbyt. U nás doma se ryba (a nejen losos) začala objevovat čím dál častěji. Je to sice trochu větší nápor na peněženku, ale stojí to za to. A jak jste na tom vy? Jakou rybu máte rádi? Mně třeba velice chutná ryba mahi-mahi, ale tu je trochu problém sehnat.


Suroviny:
na 4 porce
300 g těstovin (fussili)
300 g lososa vcelku (s kůží)
2 hrsti mražených fazolek. uvařených
1 středně velká šalotka
créme fraiche (nebo tučná zakysaná smetana)
2 lžíce másla
olivový olej
sůl, pepř
čerstvý rozmarýn, nasekaný najemno
oblíbené koření na rybu
cca 2 lžíce citronové šťávy


Postup:
Nejprve si připravíme lososa, kterého osolíme, opepříme a přidáme koření na ryby. Já jsem si v poslední době oblíbila balkánskou čubricu, která se k rybě dobře hodí, i když primárně na ryby určená není. Potřeme trochou olivového oleje a celý filet opečeme na pánvi s trochou másla a oleje (nejdřív pečeme stranu s kůží) z obou stran. Pozor ať lososa neupražíte příliš, aby nebyl suchý. Hotovou rybu dáme na papírovou utěrku, ať pohltí přebytečný tuk a necháme trochu zchladnout.
Těstoviny uvaříme v osolené vodě. Šalotku nakrájíme najemno a na velké pánvi (klidně na té po rybě) necháme na směsi másla a olivového oleje zesklovatět, přidáme rozmarýn, fazolky, prohřejeme a stáhneme plamen. Přidáme hotové těstoviny a créme fraiche a dobře promícháme, aby se všechny těstoviny hezky obalily. Těstoviny dobře osolíme, opepříme, případně okořeníme oblíbeným kořením. Já použila opět hrubě mletou čubricu, ale dobré je třeba i oregano nebo provensálské koření. Nakonec do těstovin přidáme i lososa, kterého jsme předtím zbavili kůže a rukou či vidličkou natrhali na větší kousky. Celou směs zakápneme podle chuti citronovou šťávou, rychle prohřejeme v pánvi a ihned podáváme.