čtvrtek 25. dubna 2019

Bramborové bylinkové tyčinky - bezlepkové

Tento recept vznikl tak nějak náhodou, ale o to víc se myslím povedl. Snad poprvé jsem totiž vyhrála jednu soutěž na instagramu, kde byla výhrou sada bezlepkových muk (kukuřičná, rýžová, cizrnová, čočková, pohanková). Výhra mne samozřejmě moc potěšila a hned jsem přemýšlela, jak mouky otestuji. Zkušenosti jsem doteď měla jen s rýžovou, ostatní jsou pro mne novinkou a budou ještě do budoucna předmětem různých pokusů, tak se můžete těšit. Teď už ale k dnešnímu receptu- jsou to skvělé pečené tyčky, které se při jakékoli společenské sešlosti určitě neztratí. Zatím jsem je testovala pouze na mne a manželovi, ale můžu říct, že stojí za to a trochu připomínají bramborové tyčky od Bohemia. Rozhodně jsem je nedělala naposledy :)
Než se vrhnu přímo na recept, chtěla bych ještě vyzdvihnout solný květ z Mallorky Flor de Sal, o kterém jsem se dozvěděla od Janiny ze Zasadnezdrave. Jestli tuto sůl neznáte a jste kulinářskými nadšenci jako já, určitě si o ní přečtěte víc. Já jsem zatím vyzkoušela pouze jeden druh - sůl se středozemními bylinkami, ale musím říct, že jsem opravdu nadšená. Tato příchuť je docela výrazná, takže stačí málo a dodá vašim jídlům nový rozměr chuti.


Suroviny:
100 g jemné kukuřičné mouky
100 g rýžové mouky
50 g jemných bramborových vloček
(ty seženete různě na eshopech, já je třeba koupila na farmářských trzích)
1,5 lžičky sušeného droždí
1 lžíce cukru
1,5 lžičky bylinkové soli Flor de Sal (nebo jiné)
4 lžíce kvalitního olivového oleje + olej na potření
l lžíce jemně sekaného čerstvého rozmarýnu
cca 200 ml vlažné vody
hrubě mletý pepř a černý seznam na posypání

Postup:
Všechny sypké suroviny smícháme v míse a pokapeme olejem a promícháme jako na drobenku. Postupně přiléváme vlažnou vodu a mícháme ručně nebo v robotu tak dlouho, dokud nedostaneme tuhé kompaktní těsto (vodu není nutné využít všechnu). Nakonec do těsta přisypeme čerstvý rozmarýn.
Tyčky jsou nejlépe dělat pomocí cukrářského sáčku. Stačí si ustřihnout trochu širší otvor, dát těsto do sáčku a pomocí něj rovnou na plech s pečícím papírem dělat cca 10 cm dlouhé tyčky. 
Než začneme stříkat tyčky na plech, rozehřejeme si troubu na 190°C, Tyčky na plechu potřeme olivových olejem a posypeme libovolným posypem. Já jsem zvolila na jednu část hrubě mletý pepř a na druhou část černý seznam. Jestliže do těsta již použijete bylinkovou sůl, nedoporučuji sypat solí i z vrchu. Pečeme cca 10-12 minut dozlatova.
Nejlepší jsou tyčky čerstvé, v den upečení.





čtvrtek 11. dubna 2019

Pečené mini-donutky

Také se Vám sbíhají sliny, kdykoli jdete kolem výkladní skříně obchodu s americkými koblihami nebo-li donuty? Mně tedy ano a občas si nějaký i koupím. Ale moc dobře vím, že je to opravdová kalorická bomba, takže se to snažím nepřehánět. Dnes mám ale pro vás recept na mini koblížky, které se tolik vyčítat nemusíte. Nejsou totiž smažené, ale pečené v troubě a také poleva je z nutričního hlediska trochu přijatelnější. Použitý jogurt pak dodá donutům vláčnou strukturu.
Já jsem tentokrát dělala opravdu mini-kousky, ale můžete si klidně udělat i větší, záleží na formě. Já jsem tu mojí pořídila na Aliexpressu, ale podobné seženete i běžně v domácích potřebách. Na ozdobu jsem použila kromě pistácií i  lyofilizované maliny, které jsou neuvěřitelně efektní a posunou koblížky zase o level výš.


Suroviny:
4 vejce
1 a 1/2 hrnku cukru krupice
2 lžičky jedlé sody
1/2 lžičky soli
2 kelímky bílého jogurtu
1 hrnek oleje
cca 3 a 1/2 hrnku hladké mouky
2 lžičky mandlového extraktu


100 g kvalitní hořké čokolády
100 ml smetany na šlehání

loupané nesolené pistácie
lyofilizované maliny

Postup:
Vejce s cukrem, sodou a solí prošleháme v robotu "K" metlou asi 2 minutky, jen dokud se suroviny nespojí. Přilijeme jogurt a olej a opět pár minut prošleháme. Nakonec přidáme mouku a po ní i mandlový extrakt a tentokrát důkladně šleháme, dokud nevznikne hladké, polotekuté těsto. Troubu předehřejeme na 180°C a formu na donuty vymažeme tukem. Já osobně si těsto dávám do velkého cukrářského sáčku a jednoduše jím tak naplním jednotlivá kolečka ve formě. Jde to mnohem lépe a rychleji než lžící. Otvory ve formě neplníme až po okraj, donuty by po upečení byly příliš nafouklé. Donutky pečeme 10-15 minut, podle jejich velikosti. Necháme je vychladnout na mřížce. 
Na polevu si připravíme čokoládovou ganache tak, že v kastrůlku ohřejeme (nevaříme) smetanu a do horké smetany nalámeme čokoládu, kterou za občasného míchání necháme ve smetaně rozpustit. Je důležité, abychom získali hladkou a jemnou strukturu. Ganache necháme lehce zchladnout, aby při polévání příliš rychle neztékala. Vychladlé donutky si rozložíme na mřížku a poléváme je čokoládovou polevou. Dokud není čokoláda ztuhlá posypeme koblížky nahrubo rozdrcenými pistáciemi nebo lyofilizovanými malinami.




úterý 26. března 2019

Letem světem Amsterdamem

Už je to půl roku, co jsme byli na naší dobrodružné dovolené v Itálii a řekli jsme si, že je akorát ten pravý čas zase si trochu oddychnout. Delší dovolenou si přeci jenom necháváme zase na léto a tak se nám nejvíce zamlouval nějaký krátký a intenzivní city break. Navíc jsme měli zajištěné hlídání dcery a mohli jsme tak vyrazit s mužem jenom my dva. Nakonec jsme se rozhodli pro Amsterdam, který je relativně blízko a kde jsme ani jeden ještě nebyli.  Protože jsme pobyt plánovali na 3 dny, zvolili jsme cestu letadlem (s Easy Jetem), protože autem by to na tak krátkou dobu nedávalo smysl.
Odlétali jsme ve čtvrtek pozdě večer a zpátky se vraceli v neděli večer, takže jsme před sebou měli téměř 3 celé dny volna.


V knihovně jsem si před cestou půjčila průvodce a udělala krátký research na internetu, ale musím říct, že jsme si náš pobyt vlastně ani moc neplánovali a vše nechávali volně plynout. V poslední době se mi totiž celkem osvědčilo jít cestou „nečekej nic a dostaneš hodně“.
Amsterdam je v Evropě obecně celkem známý turistický cíl a každý z nás si s ním určitě spojí plno asociací. Tak to bylo i u mě – vím, že je to město kol, tulipánů a sýrů a také je to ráj pro uživatele marihuany. Ačkoliv tohle všechno jsem dávno věděla, stejně mě některé věci přímo na místě překvapily.
Ano, kola jsou v Amsterdamu naprosto všude a jezdí na nich pomalu všichni místní. Ulice jsou obsypané přeplněnými stojany na kola v takové míře, že když chcete někde uzamknout to vaše, máte problém najít místo. Nikdy v životě jsem neviděla takovou koncentraci kol, konkrétně třeba před hlavním nádražím. Infrastruktura pro cyklisty je tam na velmi vysoké úrovni, takže je tam opravdu radost na kole jezdit. To v Praze byste se báli, že Vás někdo srazí...Samozřejmě i my jsme si kola na jedno odpoledne půjčili a musím říct, že to byl skvělý zážitek. Člověk se vlastně sám sebe ptá, proč i doma na kole nejezdí víc. Jak už jsem ale zmínila, pohybovat se v centru Prahy na kole není zase takové terno a má to svá úskalí. To v Amsterdamu jsme si to užili se vším všudy a protože je tam všude rovinka, není to ani pro méně zdatnější jedince nic složitého. Díky kolům jsme navíc mohli za krátký čas město rychle poznat a vytyčit si místa, kam se chceme podívat podrobněji. Já jsem si navíc ke kolu vymínila i košíček, do kterého jsem si později uložila čerstvé tulipány koupené na místním trhu a připadala jsem si jak hlavní hrdinka z romantického filmu, která v košíku na kole vozí čerstvé bagety a květiny, jež ráno pořídila na trhu :) Určitě také doporučuji projet si na kole stezku podél moře, je to krásné a osvobozující.






Další věcí, kterou jsem sice o Amsterdamu věděla, ale i tak mne překvapila, bylo ono již zmíněné kouření trávy. Vůně (nebo chcete-li zápach) marihuany byla totiž ve městě všudypřítomná, ať jsme se hnuli kamkoliv. Centrum navíc lemovali různá „muzea“ canabisu, obchody s rozličnou škálou semen a hlavně známé coffeeshopy. No a co by to bylo za návštěvu Amsterdamu, kdybychom do takového coffeeshopu nezavítali i my. Zážitek to byl rozhodně zajímavý  a když k tomu člověk přistupuje s mírou, tak si myslím, že to není nic špatného.  Díky trávě se ale do Amsterdamu stahuje i hodně podezřelých lidí a tak se musíte mít na pozoru. My jsme však žádnou špatnou zkušenost nezaznamenali.
Když se posunu dál, tak mi dáte určitě za pravdu, když řeknu, že každý si Holandsko určitě spojí s tulipány. Já, jako typická ženská, květiny miluju a tak mne opravdu těšil pohled na všudypřítomné rozkvetlé nejen tulipány, ale i narcisy a další. Ještě před odjezdem jsme zvažovali, zda si při tak krátkém výletu zabrat jeden celý den na návštěvu proslulého květinového parku Keukenhof, který leží asi 30 km od Amsterdamu. Problém se naštěstí vyřešil za nás, protože Keukenhof otvíral své brány až týden po našem pobytu. Asi je to tak lepší, protože mi nemuselo být tolik líto, že bychom se tam nestačili podívat. Tento květinový ráj si ale rozhodně nechávám na seznamu na jindy.
Ve městě jsme tak alespoň navštívili muzeum tulipánů, kde jsem si koupila cibulky tulipánů a jiřinek a je to tak nejlepší suvenýr, který se mi bude připomínat každý rok na naší zahrádce.


Teď už bych se ale konečně měla více dostat k tomu, co vše stojí ve městě za návštěvu. Ona ale samotná procházka v centru, uličkami mezi vodními kanály, stojí za to.
Amsterdam je opravdu plný různých muzeí, takže jestli je to váš šálek čaje, budete nadšeni. Krom velkých institucí zaměřených na obecné historické sbírky, zde najdete třeba i muzeum kabelek a peněženek a mnoho, mnoho dalších. My jsme navštívili Rijksmuseum (Říšské muzeum), což je největší a nejvýznamnější muzeum Nizozemska a nachází se na obrovském náměstí Museumplein. Ten den totiž nebylo příliš hezké počasí a tak to byl přímo ideální program, navíc, když zde měli mimořádnou expozici zahrnující veškerou Rembrandtovu tvorbu. Fronty do muzea jsou obrovské, takže doporučuji si koupit vstupenku (19 EUR) online, kdy ušetříte asi 2 EURa a hlavně mnoho času. Tak jsme to nakonec udělali i my – zakoupili přes telefon online vstupenky během minutky a hned jsme mohli dovnitř. Rezervace dopředu není nutná.
Ačkoliv jsme si mysleli, že muzeum procházíme hodně svižně, tak jsme tam (i s Rembrandtovou expozicí) strávili asi 4-5 hodin a to jsme opravdu neprošli vše. Kromě malého muzea tulipánů a sýrů už jsme potom do žádného ani jít nechtěli, protože jsme nehodlali všechen čas trávit uvnitř. Rijksmuseum ale za návštěvu rozhodně stojí.
Jedním z hlavních lákadel Amsterdamu je rozhodně rodný dům Anny Frankové (kdo neví, o kom mluvím, tak si dohledá). Tam jsme se samozřejmě také chtěli podívat. Zde se ovšem negativně projevilo minimální plánování naší cesty, protože po příchodu na místo jsme se dozvěděli, že vstupenky se dají pořídit pouze online a na daný čas, ale hlavně, že jsou všechny na nadcházející dny vyprodané. Jak jsme zjistili, tak nějaký malý objem vstupenek jde do prodeje online ještě vždy ten den ráno, ale vstávat kvůli tomu v sedm a nervovat se u internetu, se nám vážně nechtělo. Dům jsme si tak prohlédli pouze z venku, ale ve výsledku jsme měli plno jiných zážitků, takže ani tolik nelitujeme.
Pro milovníky květin, tedy hlavně ženy, doporučuji nevynechat návštěvu plovoucího květinového trhu Singel, kde se prodávají květiny všeho druhu, ale samozřejmě především cibuloviny v čele s tulipány. Trh je postavený na hausbótech a je největším plovoucím květinovým trhem světa. Dnes tu kromě květin koupíte rozličné suvenýry a neustále tu fluktuje velké množství lidí.

Když teď odbočím z vyšší kultury trochu na nižší úroveň, určitě víte, že v Amsterdamu nesmíte vynechat návštěvu tzv. Red Light Districtu, tedy dlouhé ulice na březích kanálu, kde se dívky ukazují a prodávají v malých, červeně podsvícených výlohách se záclonkami. Nechybí zde ale ani větší erotické kluby, lákající především muže-turisty. Nejlepší je projít si ulici až po setmění, kdy má tu teprve tu správnou atmosféru.
No a protože můj muž miluje fotbal, bylo jasné, že v Amsterdamu musíme navštívit proslulý Johan Cruyff stadion, domovský stadion clubu Ajax Amsterdam. Ke stadionu se dá pohodlně dostat metrem (vlakem) nebo autobusem. Protože tento stadion je opravdu obrovský a známý, probíhají zde průvodcované prohlídky (15 EUR), které jsme se také zúčastnili. Původně se mi moc nechtělo, protože fotbal obecně mne moc nebere, ale nakonec musím říct, že mne to celkem bavilo, výklad byl zajímavý a podívali jsme se na zajímavá místa (šatna klubu, tisková místnost, muzeum a samozřejmě vnitřek stadionu).




Co se týká jídla, neřekla bych se je Amsterdam kulinární ráj, ale to rozhodně neznamená, že se tu dobře nenajíte. Určitě tu ale více frčí mezinárodní kuchyně ze všech koutů světa, než nějaké místní speciality. A co je tedy největší kulinární předností města? Rozhodně velmi rozmanitá možnost street food stravování, kdy tyto podniky jsou koncentrované většinou v tzv. bar street uličkách, překypujících bary, hospůdkami či bistry. Taková místa v Praze pořád ještě chybí, i když se to už lepší. Já doporučím nevynechat třeba známou ulici Damstraat, kterou se můžete vydat třeba při cestě do Red Light District.
Co vás při procházkách Amsterdamem určitě upoutá, jsou mnohé cukrárny/pekárny s velikými výlohami plnými rozličných zákusků, vaflí, mini dortíků či makronek. Většinou se jedná o pekárny francouzského typu. My jsme se nakonec drželi na uzdě a ochutnali pouze jednou a to plněné trubičky. Těšila jsem se ještě na ochutnávku vaflí, ale nakonec už na to nějak nedošlo, protože jsme měli královské snídaně v hotelu a později večer už nebyla tolik chuť.
Určitě jsme také nemohli neochutnat místní hranolky, které jsou tzv. hranolky belgického tipu, které jsou silnější a vláčnější, často s různými omáčkami. Byly dobré, ale rozhodně jsem už jedla i lepší. V jedné asijské restauraci jsem si dala skvělý ramen a muž měl vynikající maso s rýží v teryaki omáčce. To nám opět připomnělo, že asijská kuchyně v Praze má ještě docela mezery.

O jídle v Amsterdamu bych tady ještě chvíli mohla mluvit, ale myslím, že mnohem lepší je si to zažít na vlastní kůži, což platí o celém městu. Jak už jsem řekla v úvodu, Amsterdam mne v mnohém překvapil a celkově byl lepší, než jsem si ho představovala. Ačkoliv má cca o 400 000 obyvatel méně než Praha, v některých pohledech mi přišel rozvinutější a také víc kosmopolitní. Už na samotném letišti vidíte znatelný rozdíl, ale je pravda, že to je způsobeno hlavně velkým množstvím letů do zámoří.
Amsterdam rozhodně stojí za návštěvu. Díky své velikosti a také relativně malé vzdálenosti od České Republiky je to ideální cíl na prodloužený víkend.