Od naší letní dovolené v Itálii už utekla neskutečně dlouhá doba a občas mi připadá, že už je to minimálně půl roku, ale konečně jsem se rozhodla dopsat poslední kapitolu našeho letošního putování. Aspoň si touto cestou při psaní trochu osvěžím vzpomínky a zlepším náladu, protože kdykoliv si na naši dovolenou vzpomenu, hned je mi lépe. A teď, když už nám zima klepe na dveře, bych se do slunné Itálie chtěla vrátit víc než kdykoliv předtím.
Dostávám se konečně k poslední fázi naší cesty, kdy jsme se z Neapole vydali na dlouhý, celodenní přejezd do naší poslední destinace, do Toskánska v severní části Itálie. Přesnou lokalitu pobytu jsme nakonec vybrali až na základě dokonalého ubytování, které jsme náhodně objevili na internetu. Lidově řečeno bych řekla, že jsme byli ubytování uprostřed ničeho, ale to jsme věděli a vlastně jsme za to byli rádi. Jelikož jsme měli svoje auto a mohli se volně pohybovat, nijak nás to neomezovalo a spíš naopak jsme velmi ocenili ten rajský klid všude okolo. Ráda bych ještě zdůraznila, že přesun z jihu Itálie na sever představuje obrovský rozdíl v mnoha ohledech. Změní se ráz krajiny, mentalita místních obyvatel, chování lidí na silnicích a třeba i ceny. My, kteří jsme poslední týden trávili v bláznivé Neapoli ,jsme místní klid a hlavně všudypřítomné zelené kopce ocenili jako hřejivý balzám na duši. Člověk by skoro řekl, že je v jiné zemi.
Ale teď zpět k našemu ubytování, které se nacházelo necelých 60 km od Florencie v Borgo Alla Collina. Jak jsem již zmiňovala v předchozích dílech vyprávění, vždy upřednostňujeme nějaké nemasové ubytování místního charakteru a usedlost
Quata Tuscany Country House tyto naše představy naplnila na 150 %. Zamilovali jsme se do fotek toho místa už přes internet a doufali jsme, že skutečnosti bude alespoň částečně odpovídat zmíněným fotkám. Nakonec jsme dostali ještě více, než jsme čekali a bez nadsázky mohu říct, že to bylo jedno z nejmalebnějších míst, které jsem kdy navštívila.
Po namáhavé cestě z Neapole jsme do Quata House dorazili až pozdě večer, ale milý pan majitel na nás po dohodě bez problémů čekal, aby nás rychle ubytoval. Jen co jsme stačili vybalit pár nezbytností a uspali dceru, rozložili jsme se s lahví místního vína na terase a kochali se absolutním klidem a výhledem do okolí. A když říkám klid, tak myslím opravdu klid, protože (jak jsme později zjistili) jsme v celém areálu byli kromě dvou jiných párů zcela sami. Další den jsme si užívali líné ráno a později jsme vyrazili autem na obhlídku okolí, což zahrnovalo několik blízkých vesniček, kde na vás dýchla pravá místní atmosféra a turistů člověk potkal pomálu.
Moc se nám líbila malebná vesnička Poppi, které dominuje kamenná středověká tvrz. Takových tu v okolích potkáte vlastně docela dost. Byli jsme se nahoře u hradu podívat a ten výhled do krajiny byl opravdu nezapomenutelný. Dýchal na mne klid a mír všudypřítomné panenské přírody okolo a ty obrazy se mi vryly nadlouho do paměti. Vždycky jsem podle fotek věděla, že se mi bude v Toskánsku líbit, ale teprve tady, v těch malých vesničkách, jsem pochopila, proč tolik lidí tento region fascinuje.
V Poppi jsme navštívili ještě maličkou zoologickou zahradu, abychom udělali radost i dceři. Nevím, zda to bylo výší vstupného, které je mimochodem stejná jako v ZOO Pražské, ale uvnitř jsme téměř nepotkali živáčka. Ačkoliv nám to prázdno nejdřív přišlo divné, nakonec jsme si to velmi užili, protože jsme si připadali jako v soukromém parku. Bonusem pro naši dceru pak bylo velké dětské hřiště a retro autodrom s autíčkama.
Nutností bylo také ochutnat místní toskánskou gastronomii. Stačili jsme toho sice vyzkoušet méně, než jsme plánovali, ale lepší něco nežli nic. Nejvíce jsme si užili večeři v místní osterii (restauraci), v v městečku Poppi. Seděli jsme venku, měli jsme výhled na místní hrad a užívali jsme si kouzlo okamžiku a to, že člověk nikam nespěchá a jen se může kochat a vše si krásně vychutnávat. Já s manželem jsme se drželi s výběrem jídla spíše při zemi, ale moje mamka se toho nebála a objednala si místní (toskánskou) specialitu - jídlo Trippa, což jsou dršťky vařené ve vývaru. Já tedy nejsem nějaký velký odpůrce dršťek, ale na druhou stranu je ani nevyhledávám. Když jsem ale ochutnala od mamky, musím říct, že mě jídlo velmi mile překvapilo svojí chutí a klidně bych ho nakonec snědla celé. Nesmíte mít prostě předsudky k novým chutím, které neznáte.
 |
| Hrad v Poppi |
 |
| Zoo Poppi |
 |
| Místní specialita - Trippa |
Na naší cestě Toskánskem jsme samozřejmě nemohli vynechat Florencii, kde jsme strávili jeden celý den. Je to opravdu nádherné město, architektonický skvost a chlouba renesance. Krásný pocit mi ale trochu narušovaly nekonečné davy turistů, což je ale v takovém místě logické.
Jestliže máte málo času, tak jako jsme měli i my, stihnete ty nejlepší místa ve městě vidět za jediný den. Když budete mít ale času více, vše si projdete a užijete ve větším klidu. Jsem velmi ráda, že jsem Florencii mohla konečně vidět, ale když se na to podívám nyní zpětně s odstupem, tak musím přiznat, že na mne přeci jen trochu více zapůsobily ty malé, neznámé vesničky, které si žijou svým vlastním životem. Více už asi k Florencii dodávat nebudu, protože si myslím, že jiné cestovatelské weby dokážou památky a další místní krásny popsat asi lépe než já, která jsem zde strávila jen jediný den.
Nevím, kolik z Vás dočetlo po předchozích třech dílech až sem, ale já už jsem se svým vyprávěním opravdu u konce. A jak tu celou naši letošní cestu hodnotím? Bylo to opět skvělé dobrodružství plné kontrastů a my všichni jsme si to užili na maximum. Jih byl divoký, nespoutaný a plný slunce a Toskánsko naopak nabídlo klidnou atmosféru vybízející k relaxaci a to vše s nepopsatelným místním kouzlem.
Chtěli byste to všechno popsat trochu podrobněji a do detailů? Tak se vraťte zase k prvnímu dílu :)
